Německý prezident odstoupil. Katolíci toho litují

Vydání: 2010/24 Zničené kostely, 11.6.2010, Autor: Martin T. Zikmund

Spolkový prezident Horst Köhler zaskočil politickou scénu v Německu, když nečekaně rezignoval na svou funkci. Oficiálním důvodem jsou jeho výroky o Afghánistánu, odkud se krátce předtím vrátil, ale spekuluje se i o dalších důvodech. Köhler se jako ekonomický expert, mravní autorita a křesťan evangelického vyznání těšil obrovskému respektu nejen v samotném Německu.

„Jsem v šoku! Ztrácíme velkého prezidenta, který byl oprávněně někdy i nepohodlný,“ vyjádřil se pro KT německý europoslanec za CSU a předseda Ackermann-Gemeinde Martin Kastler. Podle něj Köhler považoval za důležitější úřad prezidenta než svou vlastní osobu, což většinou bývá naopak. Jeho odchod z funkce přičítá i nedostatku podpory vlády CDU a kritice levice. „Osobně cítím jeho odchod jako krutou ztrátu,“ uvedl ve svém vyjádření k odchodu spolkového prezidenta zase jménem německých biskupů arcibiskup Robert Zöllitsch. Horst Köhler popudil levicové politiky, když po svém příletu z Afghánistánu prohlásil v rozhlasovém interview, že „v naléhavých situacích k podpoře našich zájmů je vojenská intervence nutná“. Köhler to prý mínil tak, že vojenské jednotky v zahraničí pomáhají udržovat stabilitu daných zemí, což v důsledku pomáhá i ekonomickým vztahům. Avšak intervence německé armády v zahraničí je vzhledem k nacistické minulosti země citlivou záležitostí. Na smršť kritiky reagoval Köhler rezignací, neboť údajně nechtěl, aby prezidentský úřad byl touto kontroverzí znevažován. „Lituji, že mé výroky vedly k neporozumění v tak důležité otázce naší země,“ uvedl. Podle pozorovatelů však tato věc byla jen poslední kapkou. Köhler měl totiž jako ekonomický odborník dlouhodobé výhrady k hospodářské politice současné vlády, ale z hlediska své nadstranické funkce se k ní nemohl vyjadřovat. Horst Köhler patří k politikům, kteří si postupně získali respekt i mimo svou mateřskou stranu CDU. Při první volbě v roce 2004 získal jen o jeden hlas více, než bylo zapotřebí, ale vloni byl do svého úřadu znovuzvolen už drtivou většinou. Jeden z jeho posledních prezidentských projevů zazněl na ekumenickém Kirchentagu v Mnichově, kde se obrátil na církve s prosbou, „aby zápasily o každého jednotlivce“. A svěřil se také, co pro něj samotného víra znamená: „Křesťanství mne především učí pokoře. Vím totiž, že na všechno nemám poslední odpověď. Víra v Boha mi dává i důvěru ve věci příští a životní orientaci.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay