26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Na cestě k usmíření

8. 9. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/8 Stárnutí a podzim života, 8.9.2004, Autor: Vojtěch Vlček

CHORVATSKO V RÁMCI STŘEDOEVROPSKÝCH KATOLICKÝCH DNŮ
Křesťanství do Chorvatska přinesli nejprve římští a od konce 8. století franští misionáři. Nad následnými misiemi z Byzance v 9. století nakonec převážily latinské vlivy. Od 10. století zde existoval vlastní stát, který se na počátku 12. století spojil personální unií s Uhrami. Od roku 1527 až do konce první světové války bylo Chorvatsko součástí Habsburské monarchie, přičemž značná část území byla v 16. - 18. století pod nadvládou Turků.


Naprostá většina Chorvatů se však identifikovala s katolictvím, i když v době tureckých válek byly některé oblasti obsazeny pravoslavným obyvatelstvem, hlásícím se k Srbské ortodoxní církvi. V roce 1918 se Chorvatsko stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Krátké období ustašovského Chorvatského státu za 2. světové války vystřídalo členství v komunistické federativní Jugoslávii.

'OČISTA ZEMĚ'
Vedoucí politickou silou v zemi po druhé světové válce se stali domácí komunisté v čele s Josefem Brozem Titem, hlavním organizátorem protifašistického partyzánského odboje. Jugoslávští komunisté se sice vydali vlastní 'národní' cestou budování komunismu, dovršenou roztržkou se sovětským vedením v roce 1948, ale nikoli cestou menšího teroru. Zahájili boj také proti katolické církvi jako proti nejsilnější 'opoziční' organizaci. V celé Jugoslávii se tehdy hlásilo ke katolictví 40 % obyvatelstva, nejvíce právě v Chorvatsku a Slovinsku (80-90 %) . Během poválečného zatýkání a procesů před vojenskými a lidovými soudy docházelo vedle trestání válečných zločinců a nacistických kolaborantů často také k vyřizování účtů s odpůrci komunistů. Během této tzv. 'očisty země' bylo v Jugoslávii zabito nebo popraveno nejméně 243 kněží a dalších 89 jich bylo prohlášeno za zmizelé.

Když jugoslávští biskupové odmítli Titův návrh, aby se oddělili od Říma a vytvořili národní církev, následovala série proticírkevních opatření: odstranění křížů ze škol a veřejných budov, zrušení některých kněžských seminářů, likvidace katolického tisku, omezení výuky náboženství pouze na základní školy, rozpuštění katolických organizací a spolků. Státní média zahájila silnou proticírkevní kampaň, nemocnice vedené řády byly zestátněny a řádové ošetřovatelky a ošetřovatelé vypovězeni; stejně tak ve školství. Završením komunistických represí bylo odsouzení záhřebského arcibiskupa A. Stepinace 14. října 1946 k 16 letům vězení.

LÉTA BEZ VATIKÁNU
V listopadu 1952 komunistická vláda vypověděla ze země apoštolského nuncia a s Vatikánem přerušila všechny vztahy. Nová ústava z ledna 1953 sice proklamovala náboženskou svobodu, ale také vysloveně omezovala působnost církve na záležitosti čistě duchovní, tj. na prostor kostela, a proklamovala jednoznačně ateistický charakter školství. Zlepšení postavení církve nastalo až podepsáním tzv. bělehradského protokolu v roce 1966 představiteli komunistické Jugoslávie a Svatého stolce, který zaručoval věřícím náboženskou svobodu. Diplomatické vztahy s Vatikánem byly opět navázány a v roce 1971 přijal papež Pavel VI. prezidenta Tita. Přes přetrvávající omezení se nesla 60. a 70. léta v duchu rozvoje církevního díla, obnovy farností, růstu počtu bohoslovců a katechetů, masové účasti na poutích a také při kanonizaci chorvatských světců v Římě (N. Tavilic roku 1971 a L. Mandic roku 1983). Rozpad komunistické Jugoslávie a vznik samostatného chorvatského státu přinesly církvi naději na zlepšení podmínek pro náboženský život. V roce 1991 byla teologická fakulta v Záhřebu znovu včleněna do státní univerzity, od školního roku 1991/1992 byla na školách zavedena nepovinná výuka náboženství, jíž se zúčastňuje většina dětí. V roce 1992 byla namísto bývalé Biskupské konference Jugoslávie ustavena v zemi vlastní biskupská konference.

SPOLUPRÁCE PŘI OBNOVĚ
Během války na území bývalé Jugoslávie v letech 1991-1995 zemřely tisíce Chorvatů a do země přišly statisíce uprchlíků (především z Bosny a Republiky Srbská Krajina). K obnově zničených vesnic a měst výrazně přispěly charitní organizace z Rakouska, Německa a Itálie a také domácí chorvatská Charita. V prosinci 1996 byla podepsána dohoda mezi politickými zástupci Chorvatska a Vatikánem, jež potvrzovala spolupráci státu a církve v oblasti školství a kultury, otevřela církvi možnost duchovního působení v policii a armádě a přislíbila brzké řešení právních a hospodářských otázek církve.

Restituce církevního majetku, zestátněného v období komunistické vlády, přinesl už zákon z října 1996 a dohoda o hospodářských otázkách mezi státem a církví byla podepsána v Záhřebu v říjnu 1998. Přes stupňující se nepřátelství mezi národy Srbů a Chorvatů v první polovině 90. let se snažili nejvyšší představitelé katolické církve v Chorvatsku a Srbské ortodoxní církve navázat ekumenické vztahy na nejvyšší úrovni, např. v roce 1992 v St. Gallenu či v Sarajevu roku 1994. K usmíření a ekumenické spolupráci vyzval balkánské národy také papež Jan Pavel II. při návštěvě Chorvatska v září 1994, Bosny v dubnu 1997 a při svých dalších cestách do Chorvatska (1998 a 2003).

V první polovině 90. let se představitelé církví snažili navázat ekumenické vztahy na nejvyšší úrovni.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou