Mráz opět přichází z Kremlu

Vydání: 2010/41 F. D. Merth, 5.10.2010

Ledovou sprchou skončilo minulý týden ve Vídni zasedání Teologické komise mezi katolickou a pravoslavnou církví o roli římského biskupa v prvním tisíciletí. Způsobilo ji prohlášení Moskevského patriarchátu, které dosaženou míru shody v závěrečném vídeňském dokumentu odmítlo a zpochybnilo i samotné jeho téma. Papež prý nikdy neměl žádnou pravomoc nad východními církvemi.

„Nebyl učiněn žádný krok kupředu,“ uvádí ve svém prohlášení metropolita Hilarion, předseda oddělení pro vnější vztahy Moskevského patriarchátu. Zmíněnému dokumentu navíc upřel oficiální status a prohlásil ho za pracovní text. Vyčítá mu, že hovoří o roli římského biskupa, a přitom téměř nezmiňuje biskupy jiných lokálních církví prvního tisíciletí. To podle metropolity vytváří mylný dojem o rozdělení moci v církvi prvních staletí. Kromě toho v něm údajně chybí jasné a přesné potvrzení, že pravomoci římského biskupa v prvním tisíciletí neplatily na Východě – ten byl tehdy rozdělen mezi konstantinopolský, alexandrijský, antiochijský a jeruzalémský patriarchát. „A třebaže někdy východní biskupové zvali římského k teologickým diskusím jako arbitra, nedělo se tak systematicky a nedá se to v žádném případě interpretovat tak, že by římský biskup byl na Východě chápán jako nositel nejvyšší autority v celé univerzální církvi,“ domnívá se metropolita Hilarion z Moskevského patriarchátu. Přitom oba spolupředsedové komise – Kurt Koch coby předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů za katolickou stranu a arcibiskup Zizioulas z řecké pravoslavné církve – na závěr setkání projevili optimismus. „Nad našimi církvemi nejsou stíny nepochopení,“ prohlásil arcibiskup Zizioulas. „Pokud budeme pokračovat jako dosud, Bůh najde cestu, jak překonat obtíže, které ještě zůstávají.“ Podle něj ke znovudosažení plné jednoty katolíků a pravoslavných není potřeba žádné reformy, ale „přizpůsobení se obou stran“. Pro pravoslavné to podle jeho slov znamená uznat, že univerzální křesťanská církev je o úroveň výš než národní církve a že římský biskup je podle tradice její hlavou. Pro katolíky to zase znamená posílit princip synodality, nebo spíš role, kterou mají biskupské synody při rozhodovacích procesech.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay