Mluvte o nás, říkají uprchlíci

Vydání: 2016/18 Sekretářem ČBK Stanislav Přibyl, 26.4.2016, Autor: Alena Scheinostová

Přesvědčit se na vlastní oči, jak žijí křesťané v iráckém Kurdistánu, kam utíkají před tzv. Islámským státem, se vydal tým Katolického týdeníku a Radia Proglas. „Mluvte o nás,“ shodují se místní.

Vnučka obchodníka v citadele „pomáhá hlídat“, kdo jde okolo. Erbílská citadela pochází z předkřesťanských dob a právě se velkoryse rekonstruuje. V areálu je několik expozic.

O „své běžence“ se Kurdové na bezpečném území samosprávy postarají – tak o tom alespoň sami s patřičnou hrdostí mluví. Uprchlické tábory kurdská vláda zřizuje pro miliony Iráčanů – křesťanů, jezídů, sunnitských i šíitských muslimů –, kteří prchli z území ovládaných tzv. Islámským státem.

Když během večera v restauraci, kde s Mons. Martinem Holíkem hovoříme s jedním z místních podnikatelů, už poněkolikáté vypadne proud, dostane se nám klidné odpovědi: „To je přece normální, když tu teď máme o tolik odběratelů víc!“ V Erbílu – hlavním městě kurdské samosprávy totiž narostl počet obyvatel o celé dvě třetiny. Křesťanská čtvrť Ankawa se zalidnila chaldejci, syrskými katolíky, pravoslavnými a lidmi dalších denominací, přesídlily sem celé komunity i se svými duchovními.

V novém areálu syrsko-katolické církve, kde trávíme jeden z večerů, našel útočiště také mosulský arcibiskup Yohanna Petros Mouché. Z kontejnerových buněk tu vyrostla škola, univerzita, nový kostel Panny Marie. „Je to však jenom malá náhrada za to, že moji věřící v Iráku ztratili to, čemu jsme říkali naše ‚terra‘ – posvátná země, kde jsme žili po staletí,“ shrnul arcibiskup tragédii blízkovýchodních křesťanů. Přes snahu tamních církví se křesťanské komunity v Iráku rozpadají a lidé prchají do různých světových stran.

Přímé nebezpečí křesťanům v Kurdistánu nehrozí, nejsou zde ale doma. Jazyk, zázemí, rodina – to vše zůstalo za nimi. V Kurdistánu jim podávají pomocnou ruku souvěrci – nejeden klášter či fara poskytují křesťanům provizorní ubytování a snaží se jim zajistit důstojný život. Některé zahraniční křesťanské nadace, včetně českého Nadačního fondu Generace 21, se pokoušejí situaci běženců řešit nabídkou přesídlení, jiní je podporují v místě – jako americký kazatel William Devlin, který naopak přesídlil do Erbílu, kde se zasazuje za lepší život těchto „vnitřně vysídlených“. Možnost práce pro rodiče, škola a zábava pro děti jsou nyní stejně důležité jako dodávky potravin nebo materiální pomoci, na nichž je v Iráku závislých přes osm milionů osob.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Zahraniční, Zpravodajství



Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay