Vydání: 2008/34 Jakub Deml inspirativní i po 130 letech, 20.8.2008, Autor: Martin T. Zikmund

Celý svět upírá v posledních týdnech svou pozornost k Číně, která se ho snaží ohromit svými sportovními a ekonomickými úspěchy. Ty mají ovšem na pozadí potlačovaných protestů pro-tibetských aktivistů a ekonomickém vykořisťování vlastních občanů kyselou příchuť. Co však zatím zůstává na okraji pozornosti, je rapidní nástup čínského křesťanství, který zevnitř pozvolna proměňuje tuto nejlidnatější zemi světa. Reakce vládní garnitury na tento vývoj není jednoznačná – nachází se totiž v krizi své komunistické identity.

„Dnes to vypadá, že komunistická strana Číny už nemá žádné ideály o harmonii a spravedlnosti. Mění se čím dál více na skupinu lidí u moci, kteří se pokoušejí nahrabat co nejvíce peněz a uložit je v zahraničních bankách,“ zdůraznil minulý týden P. Bernardo Carvellera, ředitel agentury Asianews. „Lidi, které jsem v Číně potkal, považují olympijské hry za národní katastrofu, která prohlubuje vykořisťování na pracovním trhu, chybějící zdravotní a penzijní pojištění a bezdomovectví,“ dodal. Podle jeho slov bylo také z Pekingu odsunuto na 1,5 milionu lidí kvůli stavbě olympijských areálů, aniž by jim bylo dáno jakékoli náhradní ubytování. Z komunistické strany se stala „oligarchická a hospodářská mocnost, která plodí nespravedlnost, korupci, násilí proti lidem a vůbec porušování lidských práv“, tvrdí P. Carvellera. Zatímco komunisté utopili svou ideologii ve volném trhu a vykořisťování vlastních lidí za účelem zisku, na vzniklé ideové vakuum zareagovalo nejúspěšněji křesťanství.

BOHOSLUŽBY PŘED SMĚNOU
„Jediná věc, která roste v Číně rychleji než ekonomika, je křesťanství“ – touto větou ohromil před rokem švýcarské bankéře Čao Siao, jeden z předních čínských ekonomů uznávaných i komunistickou stranou. Ten zastává názor, že křesťanství by se mohlo stát pro Čínu společnou morální základnou. Ke svému přesvědčení přišel na základě pozorování takových zemí, jako jsou Jižní Korea nebo Hongkong, kde se podle něj díky přijetí křesťanství zmenšily rozdíly mezi chudými a bohatými, zvýšila se dobročinnost a morální standard mezi občany. „Desatero v těchto zemích kultivuje morální pravidla,“ tvrdí profesor Čao Siao.
Křesťanství se však šíří i bez ohledu na tyto úvahy vládního ekonoma. Způsob, jakým je víra zaklíněna do života společnosti, je typicky čínský – v továrnách a přilehlých sídlištích. Mnoho továren v Číně je totiž stavěno na ploše v rozsahu poloviny středně velkého evropského města. Pracovníci často žijí poblíž své práce a za své sousedy mají kolegy ze zaměstnání. Právě v těchto podnikových sídlištích mnozí pěstují a praktikují křesťanskou spiritualitu. Před začátkem pracovní směny se zde po bytech konají bohoslužby a modlitební ztišení. Křesťanské svědectví je tady stejně běžné konverzační téma jako třeba řeč o profitu nebo o kontrole kvality zboží.

ZLOM NASTAL V ROCE 1989
Vzestup Ježíšova poselství pozvolna proměňuje ateistický národ a způsob, jakým se mnozí Číňané dívají na svět. Křesťanství – pronásledované, potlačované, zatlačované na okraj, v mnoha případech ilegální po více než půl století – zvyšuje ve společnosti svou sílu a prestiž. I mnozí komunisté se stávají křesťany. V Číně dochází ke 100–300 tisícům křtů ročně. Nejméně pět procent populace je již pokřtěno, mezi studenty je toto číslo dvojnásobné. Samotní Číňané potvrzují, že ke zlomu došlo po krvavém potlačení studentských protestů v Pekingu v roce 1989. Tehdy mladá generace intelektuálů ztratila naděje na politické změny a „našla se“ v křesťanství. Přitom jen menší část z nich patří do státem uznávaných církví. V Číně existuje mnoho „domácích církví“, de facto církví privátních protestantského zaměření, o nichž neexistuje žádná evidence. Také katolická církev je rozdělena na církev státem uznanou a na podzemní církev, která zůstává věrná Římu. V poslední době se však díky vatikánské diplomacii obě tyto odlišné církevní struktury sbližují. Nicméně ještě dnes je 12 biskupů podzemní církve drženo v zajetí nebo jsou nuceni se před policií skrývat.