Kosovo potřebuje smíření

Vydání: 2005/24 Výuka náboženství, 7.6.2005, Autor: Miroslav Zdík Jordánek

Matka Makaria se v Kosovu často setkává s nenávistí a utrpením. V současné době je představenou pravoslavného kláštera Sokolica v oblasti Kosovské Mitrovice. Spolu se svými kaplany tam občas zavítají také vojáci KFOR. Matka Makaria má dva doktoráty: z chemie a teologie a stejně jako ostatní sestry v klášteře mluví plynně anglicky.

Co je nyní největším problémem Kosova?

Současným zdrojem napětí v této oblasti je požadavek Albánců mít nezávislou vládu a zemi. Ničením kostelů a klášterů, z nichž většina pocházela z 11. - 14. století, chtějí dokázat, že země patří jim.

Je možné, aby si lidé v Kosovu odpustili křivdy, spojené s válečným konfliktem?

Srbové i Albánci zde vedle sebe žijí dlouhou dobu a bude tomu tak i nadále. Proto se musí naučit spolu vycházet. Z nenávisti nic nového dobrého nemůže vyrůst. Při různých setkáních s lidmi se snažím vybízet je ke smíření. Oni musí pochopit jednoduchou pravdu: že síla odpuštění je větší než síla nenávisti. A když si odpustí, bude se jim lépe žít.

Můžete říci něco bližšího o své rodině a dětství?

Narodila jsem se ve Stalači, v malém městě v centru Srbska. Můj otec byl vysoce postavený důstojník policie, matka byla učitelka. Byly jsme doma čtyři sestry. Poté, co mého otce - důstojníka - popravili, bylo mé dětství velmi smutné. Matce bylo zakázáno učit a živila se praním prádla pro ostatní rodiny, uklízením, vařením na svatbách. Měla velmi těžký život.

Při studiu na střední škole jsem se své matce svěřila, že mě často trápí zlý sen. V něm se opakovala tato situace: do našeho domu přicházejí cizí muži, kteří odvádějí člověka, jenž mně byl velice blízký - moje matka i sestry přitom pláčou. Matka mi pak vysvětlila, že si zřejmě pamatuji okamžik, kdy přišli lidé z tajných služeb a zatkli mého otce, který měl v té době vysoké postavení u bělehradské policie. Od té chvíle jsme o tatínkovi neměli žádnou zprávu. Bylo téměř jisté, že ho popravili, ale nevěděli jsme kdy, kde a za jakých okolností.

Proč byl váš otec popraven?

V době, kdy se to stalo, byli všichni vysocí důstojníci v královské armádě nebo policii pozabíjeni. Bez jakéhokoliv rozsudku či nějakého procesu byli odstraněni jako nepřátelé vlády. Muž, který zabil mého otce, byl mladý komunista a rozkaz dostal od komunistické strany.

Hovořila jste o odpuštění. Máte s ním nějakou osobní zkušenost?

Mám zkušenost s Boží péčí o člověka, který potřebuje odpuštění. Když jsem se stala řeholnicí a malovala jsem velkou nástropní fresku v jednom klášteře, lidé se zdaleka přijížděli dívat, jak taková freska vzniká. Jednou mě při práci oslovil starý muž, který mě požádal o zpověď. Odmítla jsem to, ale nabídla mu, že se za něj ráda budu modlit, pokud ho něco trápí. Sdělil mi, že si přišel jen prohlédnout klášter, ale v okamžiku, kdy mě spatřil, velice intenzivně pocítil, že jsem to já, komu může říci o břemenu, které tíží jeho svědomí. Začal vyprávět, že v době, kdy pracoval ve státních službách, byl pověřen, aby zatkl a popravil muže jménem... a vtom vyslovil jméno mého otce! Popsal mi, jak probíhalo zatčení, což se shodovalo s tím, o čem se mi zdávalo, a sdělil mi dobu a okolnosti popravy. Dozvěděla jsem se, že poslední slova mého otce byla: „Smilujte se, moje ubohá žena a čtyři děti!“ Po nich zazněl výstřel. V té chvíli se ve mně neprobudila zášť či nenávist, ale soucit. Ten člověk věděl, že brzy umře, byl nepokojný, litoval hříchu a měl strach z Božího soudu. Tušila jsem, že by neunesl, kdybych mu řekla, že jsem jedno z dětí, kterým popravil tátu. A tak jsem ho ubezpečila o své jistotě, že není ztracený případ a že je mu odpuštěno. Ale že má vyhledat kněze a odevzdat to Božímu milosrdenství. Pozorovala jsem zřetelné uvolnění rysů v jeho tváři, ulevilo se mu u srdce. Poděkoval a při rozloučení jsem mu podle srbského zvyku jako staršímu člověku políbila ruku. Asi za dva měsíce jsem dostala zprávu, že tento člověk zemřel - já věřím, že smířený s Bohem. To je moje zkušenost s odpuštěním.

(Autor je vojenský kaplan, loni v Kosovu strávil sedm měsíců v rámci mírové mise KFOR.)

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 16. – 22. října 2018

Sedm nových přímluvců v nebi

Svatý otec v neděli kanonizoval sedm světců v čele s papežem Pavlem VI. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 70 tisíc lidí.

celý článek


Stovky lidí podpořily čínské křesťany žádající o azyl

Pět set lidí demonstrovalo v neděli 14. října v centru Prahy na podporu čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

celý článek


Deformují pohled na svět

Slovo „sekty“ se z veřejného prostoru v posledních letech téměř vytratilo a zdá se, že ty, které by byly pro člověka nebezpečné, jsou méně aktivní. Ostražitost…

celý článek


Farníci vybrali na kapli v Kongu

V minulých dnech se z misijní cesty do Konga vrátil farář v Přibyslavicích na Třebíčsku P. Jacek Kruczek, který před dvanácti lety přišel z Polska posílit moravskou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay