Z dobříšské konírny k Odpadlíkům

Vydání: 2007/41 Proč lžeme?, 9.10.2007, Autor: Aleš Palán

Stačí jen přejít ulici. Přímo naproti kostelu Nejsvětější trojice stojí ztělesnění péče socialistického Československa o tzv. pracující inteligenci – někdejší zámek spisovatelů v Dobříši. Státem uznaní a podporovaní literáti tu měli v klidu a komfortu odpočívat a tvořit. Na to, jestli jejich přítomnost nějak ovlivnila atmosféru v dobříšské farnosti, odpovídají pamětníci svorně. „Na nic si nevzpomínáme...“ Zámek byl světem uzavřeným sám do sebe.
O zdejší farnosti platí opak: živou bychom ji mohli nazvat už za minulého režimu. Nebylo to ale zásluhou zdejšího kněze, nýbrž samotných farníků. Ti se scházeli po čtyřech zdejších bytech, prohlubovali svou víru a pořádali malé semináře na konkrétní témata. Začátek devadesátých let znamenal – alespoň po hmotné stránce – pro dobříšskou farnost zkoušku ohněm. Vlhká fara se ukázala být neobyvatelnou, v polovině devadesátých let byly zjištěny zásadní problémy na krovu zdejšího kostela a musel být uzavřen. Farář bydlel ve Svatém Poli a později na zámku, který se mezitím vrátil do rukou původních majitelů. Bohoslužby se odehrávaly v zámecké konírně. „A nebylo to tam špatné,“ vzpomíná na tu dobu pastorační asistentka Ludmila Musilová. Na zdi visel koberec s tančícími dívkami, bylo tu ale teplo, pořádaly se svatby, agapé, duchovní obnovy… Farnost se začala obnovovat zevnitř.
Barokní kostel byl po náročných opravách zachráněn, co ale s farou? Nový farář Stanisław Góra prosadil její prodej s tím, že peníze půjdou na stavbu nového objektu. Otázka byla, jestli postavit jenom faru, nebo i pastorační centrum. Dobříšští zvolili druhou variantu a dnes lze říci, že udělali dobře: dveře v Pastoračním centru sv. Tomáše se netrhnou. Někdo měl zájem pracovat s dětmi, jiný se seniory, v pastoračním centru se začaly organizovat kroužky a setkání. „Pokusili jsme se dát dohromady to, co dříve fungovalo po rodinách, a k tomu přidat organizaci a trochu toho plánování,“ popisuje situaci pastorační asistentka a někdejší ředitelka dobříšské polikliniky Martina Svárovská.

Elektrizace farnosti
Málo z toho by se ale podařilo bez člověka, kterého místní pokládají za stavitele duchovních mostů, faráře Stanisława Góry. Farnost doslova elektrizoval, lidi si jeho prostřednictvím uvědomili své možnosti a nabídli je celku. Od počátku bylo Pastorační centrum spojeno s mateřským centrem Dobříšek a výtvarnou dílnou Zahrada – oběma aktivitám nabídla farnost své volné prostory. Přítomnost Dobříšku prozradí už prolézačky a skluzavky na farní zahradě nazvané Noemova archa. Zahrada nedávno ukončila svou činnost, současný dobříšský farář Michal Němeček to ale vidí jako výzvu: „Třeba se z toho zrodí něco nového.“
Něco nového možná vznikne, ale už výčet stávajících aktivit zabere pěkných pár řádků. Jen namátkou: farní knihovna, pravidelné agapé, setkání seniorů, příprava na svátosti, duchovní obnovy, besedy se zajímavými hosty, časopis Tomáš s dětskou přílohou, společenství mládeže a dospívajících, už tři skupiny manželů, večerní modlitební společenství, setkání chlapů, dámské výrobní večery, teologická škola, kulturní zářijový festival Záření … Svým názvem z toho všeho vyčnívá pravidelné setkání Odpadlíků. Vysvětlení tohoto názvu je ale jednoduché: jde o bývalé puberťáky, jejichž kritika se přetavila do pravidelných setkání v Pastoračním centru. Odpadlíci si začali říkat sami. Nikdo z nich ale neodpadl, navíc na setkání vodí i své nevěřící partnery a známé.
Spolupráci s farností si pochvaluje i starosta Dobříše Jaroslav Melša: „Mám slabost pro společenství lidí, kteří pracují společně. Z dobříšských farníků vyzařuje síla za něčím jít. To by potřebovalo naše město i jako celek.“
Moderní budova Pastoračního centra se zahradou a dětským koutkem není od ulice oddělena žádným plotem. „Od začátku jsme se chtěli otevřít i lidem, kteří chodí kolem kostela a bojí se vejít, aby snad na nich nebyla páchána nějaká evangelizace,“ říká s nadsázkou Ludmila Musilová. „Proto tu nemáme žádný plot.“ Zdá se to být příznačné.




Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay