Z deníků Danici Valenové (3)

Vydání: 2011/30 Ďábel v pohádkách, 20.7.2011

16. 8. 1951

Viděla jsem ho! Viděla jsem svého dobrého, drahého Františka 16. srpna 1951 ráno. Jsem šťastná, tak nevýslovně šťastná! Důstojně klidný, vzpřímeně stál v lavici obžalovaných, na prvním místě, v první řadě. Seděli tam největší zločinci v historii československé republiky, po válce nacisté, kteří měli na svědomí tisíce lidí, a teď tam sedí můj muž! Když se po obžalobě, která trvala tři hodiny, a po poradě se svým obhájcem vracel, usmíval se a z očí mu vyzařovalo štěstí a klid. Podíval se na galerii a jako jediný si troufal zvednout ruku a poslat nám s maminkou polibek, jako by pro něho neexistovala plná soudní síň ani přísní soudní dozorci, kteří ihned reagovali – a jeden z nich mu zdviženou pravici zachytil.
Téměř po deseti měsících jsem ho viděla a rázem jsem na všechno to strašné utrpení zapomněla, všechno kolem mě se rozplývalo – čas a prostor, bolest, trpkost, strach – a zaplavilo mě nepopsatelné štěstí. Tisíckrát buď Bůh pochválen za tak dobrého, poctivého a za všech okolností charakterního muže. Všechno ve mně překypuje, vím, že je František hrdý na své hochy ve skupině. Dnes mi připadá, že se to tak muselo stát, že všichni, i ti mladí, po takovém utrpení statečně, beze strachu před navrhnutou smrtí, vyznali: Ty jsi Kristus, Král! Ani se mi nezdál tak zesláblý a bledý. Je sice pravda, že jsem ho viděla z dálky, z balkonu galerie, ale ten jeho úsměv a výraz štěstí v očích může mít jen člověk, který má čisté svědomí. Jsem si vědoma, že celá hrůza té skutečnosti, která se dnes stala, na mě ještě dolehne. Ale teď jsem šťastná, přešťastná, s dětmi doma tančím!
Jak to tedy bylo? V neděli jsme se šťastně vrátili z Dobříše, na nádraží na nás čekali teta, strýček Drbohlav a naše Tonička. Všichni byli nadšeni z opálených dětí a doma na nás čekalo velké překvapení. Hned, jak jsem vešla do kuchyně, jsem si všimla, že všechno jen září čistotou, na stole prostřený bílý ubrus a na něm talíře s chlebíčky a dort – byla jsem z toho ohromená a dojatá. Tetička mi mezitím důkladně uklidila celý byt, vyprala všechny záclony, umyla dvoje velikánská okna, která jsou přes celou jednu stěnu pokoje, a k tomu navíc dvojné, a ještě dvě menší. Parkety (které byly zase už hrozně tmavé, protože v těch dvou velkých pokojích byl předtím salon na klobouky a voda poškodila dřevěnou podlahu) vydrhla a nalakovala, všecko všecičko se lesklo jako v zrcadle. Kolik dní dřela a co se z Dejvic k nám nachodila. Domů šla určitě vždycky pěšky, aby se zastavila u Sv. Kajetána na mši. Chodí tam také uklízet a pomáhat při výzdobě. Ta dobrá duše ví, co mě čeká, a alespoň tak mi chtěla udělat radost. Bůh jí to tisíckrát oplať, nikdy to nezapomenu! Uložily jsme děti (Lotka zůstala se mnou), vybalily kufry a druhého dne zrána se začalo.
Už brzo ráno přijela Květa s tchyní a po nich naše babička s Maruškou. Celý den návštěva za návštěvou, večer jsem šla ještě za obhájcem, ale nikde jsem ho nenašla, ani doma ne. Bydlel za Pankráci, a když jsem pak jela se známou Marií Havlovou tramvají, udělalo se mi špatně už jen při pomyšlení na ten zítřejší den. Nebo jsou to nervy, strach – nejraději bych umřela, samá hrůza a úzkost. Nestydím se přiznat, že se strašně bojím. Nejvíc toho, že přelíčení bude veřejné, pustí nás dovnitř a já budu nucena poslouchat ty šílené projevy, jako když jsem předtím poslouchala v rádiu všechny veřejné procesy, i ty církevní. Obžalovaní se museli naučit nazpaměť všechno, co smějí před porotou říct, a všichni byli pod tabletami. Proto je mi jedna věc úplně jasná: jestli nebudou preparováni a budou moct mluvit svobodně, proces veřejný nebude. A pokud bude veřejný, tak to nechci slyšet, a přesto tam musím jít, abych mu dodala sílu, alespoň němou přítomností.

(Pokračování příště)

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 30 23. – 29. července 2019

Církevní památky světovým dědictvím

Česká i německá strana Krušnohoří s historickými kostely, stříbrnými a uranovými doly a také s neblaze proslulými komunistickými lágry, kde trpěli i čeští kněží,…

celý článek


Česká pomoc Ukrajině

Olomoucký arcibiskup Jan Graubner minulý týden navštívil Ukrajinu. Zúčastnil se tamní národní poutě v Zarvanici a zavítal i do míst, kde pomáhá Charita.

celý článek


Bůh a člověk na Měsíci

Před padesáti lety, 20. července 1969, vstoupil člověk poprvé na povrch Měsíce. Jak můžeme jako křesťané číst tuto dějinnou událost?

celý článek


„Stará mama“ je pořád maminka

Prarodiče jsou pro vnoučata zásadní. Jejich životní zkušenosti a vyznávané hodnoty jsou příkladem, který ty mladší táhne po zbytek jejich života.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay