26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Vyrovnávání se s minulostí bude muset pokračovat

11. 12. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/50 Vánoce, vánoce přicházejí, 11.12.2006, Autor: Jiří Macháně

V několika českých médiích se v minulých týdnech objevily zpravodajské články i komentáře, které se týkaly spolupráce některých kněží se Státní bezpečností. Zeptali jsme se proto kardinála Miloslava Vlka, jak si česká církev stála a stojí ve vyrovnávání se s nedávnou minulostí. Lidové noviny otevřely kauzu P. Františka Holečka a magazín Christnet případ biskupa Františka Lobkowicze.

Můžete říci, zda a jak se katolická církev v ČR vypořádala s problematikou spolupráce některých kněží s StB?
V září 1990 biskupové a kněží uskutečnili na moravském Velehradě velkou kající pouť. Modlitby a kající postoje se týkaly právě toho, že někteří kněží podlehli hrubému nátlaku komunistické StB a mnozí se nedovedli ze strachu ubránit. Tam poprvé zazněla veřejná omluva tehdejších církevních představitelů za případná provinění a malou statečnost kněží. Myslím, že žádná skupina společnosti takový krok a tak záhy po revoluci neudělala. Tenkrát ještě nebyl přístup do archivu StB. V roce 1992 jsem k postní době napsal pro všechny diecéze pastýřský list „Čiň pokání, církvi“. Uveřejnil jej i KT s výzvou řešit tuto záležitost. Říká se v něm: „Chceme jasně vyslovit své politování, projevit naše vědomí, že jsme se provinili, i ochotu k nápravě. Chceme požádat celou společnost, všechny, které to jakkoliv morálně i jinak poškodilo, za odpuštění.“ V květnu téhož roku jsem napsal obsáhlý článek do MF Dnes „Církev a lustrace“ a za církev jsem se znovu omluvil. Sám jsem v pražské arcidiecézi pozval všechny kněze, kteří uvízli v tenatech StB, aby přišli. A začal očistný proces: uznání viny, lítost, pokání – vlastní cesta církve k očistě. Přišlo tehdy 45 kněží. Třináct kněží napsalo kající a omluvné dopisy. Jsem hluboce přesvědčen ze zkušenosti z rozhovorů, že nikdo z těchto kněží druhým neublížil. Znovu připomínám, že neexistoval přístup do archivů StB.

Co více by ještě mohli biskupové udělat směrem k věřícím i k české veřejnosti? V nedávné době se totiž opět začaly objevovat na veřejnosti dokumenty týkající se konkrétních jednotlivců...
Je zřejmě nutné ještě pokračovat v tom, co už jsme od samého začátku svobody v tomto směru vykonali. Nahlédnutí do materiálů vedených na kněze komunistickou tajnou policií by ukázalo spíše jejich statečnost než jejich vinu. I pod hrubým nátlakem dokázali vzdorovat a zůstali v naprosté většině věrní. Bylo by to potřebné i proto, že se nespravedlivě zevšeobecňuje a vrhá to stín na všechny kněze. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zpracoval v jednom ze svých publikovaných sešitů spolupráci některých kněží s StB v litoměřické diecézi. Už letmý pohled do tohoto svazku ukazuje obrázek spíše pozitivní.

Nebylo by dobré hledat inspiraci v Polsku?
V Polsku a na Slovensku – tamní představitelé církve dělají jistě dobré kroky správným směrem. Mnohé z nich jsme ale udělali už před čtrnácti lety.

Několik členů proběhnuvšího plenárního sněmu požadovalo prohlášení k problému spolupráce části kněží s StB. Proč nebylo přijato?
Většina členů plenárního zasedání, tedy nikoliv biskupové, prohlášení žádala. Bohužel biskupové to (až na dva) zamítli. V tomto textu měl být vysloven dík a uznání těm, kteří v předchozí době velikého tlaku a pronásledování obstáli. Měla zde také zaznít výzva těm bratřím a sestrám, kteří se provinili, aby udělali odvážný čin a postavili „smírčí kříž“, tedy aby se omluvili těm, kterým snad ublížili. To se bohužel na sněmu nestalo.



Prohlášení biskupa Františka Lobkowicze
V posledních dnech se stala církev a zejména moje osoba terčem nebývalého mediálního útoku. Chtěl bych se ohradit vůči způsobu, jakým je se mnou v článcích nakládáno, když jsem označován za zrádce a udavače. Jsem představován jako spolupracovník StB, a přitom jsem celou svou kněžskou službou konal pravý opak. Pomáhal jsem lidem žít svobodně jejich víru uprostřed totalitního útlaku a podle svých možností jsem jim pomáhal. Mrzí mne, že se o to nikdo z oněch autorů nezajímal a že mne staví před oči veřejnosti pouze jako zaprodance režimu. Každému se mohu podívat do očí, i arcibiskupu Graubnerovi a jednou na věčnosti i arcibiskupu Vaňákovi. Ale také paní doktorce Křížkové, Bobu Fliedrovi, Ivanu O. Štampachovi (autoři zmíněných textů v médiích – pozn. red.). Že jsem byl vyslýchán, sledován a kontaktován...? S tím jsem musel s ohledem na svůj původ, kněžství i přesvědčení počítat. Kdyby tomu tak nebylo, patrně bych dnes čelil otázce, čím jsem si zasloužil, že o mne nebyl zájem. Mé svědomí je čisté, nic jiného za tím není. To je mé nejosobnější prohlášení. Zveřejněné záznamy to potvrzují. Ale je mi zřejmé, že argument čistého svědomí nestačí. Lákavější je podezření, které se dá vždy zneužít a využít jak proti mně, tak proti církvi a její důvěryhodnosti. Naštěstí jsou lidé, kteří mi věří. Už kvůli nim se chci dál vydávat ve své službě a unést i tento kříž. K tomu patří i odpuštění, které nechci upřít nikomu, kdo mi v těchto dnech ublížil.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou