Víra a dědictví Sovětského svazu

Vydání: 2004/23 Demokracie v církvi, 2.9.2004, Autor: Zuzana Burdová

Náboženský život v Litvě, Lotyšsku a Estonsku
O těchto třech pobaltských zemích, které společně s námi nedávno vstoupily do Evropské unie, hovoříme takřka jedním dechem. V náboženské oblasti však mají jen málo společného.


LITVA: ODLESK ZAŠLÉ SLÁVY
Oficiálně se Litva přihlásila ke křesťanství jako poslední evropská země až v roce 1387, dnes je ale považována za baštu katolické církve v Pobaltí. Z téměř 3,5 milionu obyvatel se ke katolictví hlásí 2,9 milionu.

„Náboženská situace v Litvě je obdobná jako v Polsku, i když poněkud umírněnější,“ vysvětluje Gabriela Šroubková, překladatelka z litevštiny, která spolupracuje s Arcidiecézní charitou Praha na projektu Adopce na dálku.

Litevská republika uzavřela po pádu komunismu tři smlouvy s Vatikánem, které kromě vzájemných vztahů upravují i otázky vzdělání a vojenské duchovní péče. Dosud však nebyl vyřešen problém církevního majetku vyvlastněného komunistickým režimem. Na venkově sice úřady většinu – často chatrných – církevních objektů vrátily, ve městech však stále vlastní 80 procent církevního majetku. Církev tak musí investovat ohromné finanční prostředky do zřízení budov, aby vůbec mohla dostát svým úkolům. „Řada kostelů byla vyrabována Sověty a cenný majetek z nich nenávratně zmizel. I navrácené kostely a kláštery jsou v žalostném stavu. Možná je jednodušší a levnější zřídit náhradní budovu než obnovovat historické ruiny církevních budov,“ komentuje situaci Gabriela Šroubková, která studovala ve Vilniusu.

K velkým výzvám pro církev patří sociální situace v zemi. Všimla si toho i Gabriela Šroubková. „Lidé se potýkají s velkou nezaměstnaností a s tím jde ruku v ruce zvýšená kriminalita. Stabilita rodin bývá často narušena alkoholismem. Litva nebyla připravena na převrat, nefungovala síť sociálních podpor. O to rychleji vznikají různé sociální programy dnes, ale jsou stále nedostatečné.“

LOTYŠSKO: CÍRKEV JAKO ADVOKÁT CHUDÝCH
K římskokatolickému vyznání se hlásí téměř 500 000 lidí z 2,4 milionu obyvatel Lotyšska. Území je rozděleno do čtyř diecézí s 250 farními úřady. Řada Lotyšů má evangelicko-luterskou víru, 15 až 20 procent obyvatel jsou rusko-pravoslavní (a to nejen rusky mluvící obyvatelé, ale i potomci lotyšských konvertitů z 19. století, kteří přestoupili k pravoslaví na protest proti kulturní a duchovní nadvládě německé baltské šlechty). Německo mělo už ve středověku a počátkem novověku na Lotyšsko a Estonsko veliký vliv.

Těžiště lotyšských katolíků se nachází na jihu země, kde leží také velká mariánská svatyně Aglona. Katolická církev v této zemi je financována z darů. Pouze z nich musí opravovat své kostely a fary a pravidelně vyplácet mzdy duchovním. Navíc provozuje kuchyně pro chudé, nabízí přístřeší bezdomovcům. Protože prostředky jsou omezené, církev neustále jedná se státem. Zvětšující se sociální propast vede ke stále větší chudobě. „Řada lidí nemá střechu nad hlavou nebo si nemůže dovolit například topení,“ říká arcibiskup Rigy, kardinál Janis Pujats, jeden z biskupů východní Evropy, které jmenoval papež v roce 1991.

ESTONSKO: CÍRKEV V DIASPOŘE
Estonští katolíci nepředstavují ani jedno procento z 1,4 milionu obyvatel. Tradičně mělo v zemi nejsilnější postavení evangelicko-luterské vyznání, následované Ruskou pravoslavnou církví, která přilákala řadu Estonců do svých řad v 19. století. Estonskou katolickou církev opatruje pouze šest kněží a 20 řádových sester. Biskupské povinnosti plní nuncius Peter Zurbriggen.

K dramatickému rozkolu došlo s nástupem demokracie v estonském pravoslaví: jedno křídlo této církve se přiklonilo ke konstantinopolskému patriarchátu, tak jako v období mezi světovými válkami. Vláda v Tallinu chtěla v roce 1993 uznat pouze toto křídlo za oficiální církev země. Před přičleněním Estonska k Sovětskému svazu platila právě tato církev za jednoho z největších vlastníků ve státě. Řadu let probíhala jednání mezi konstantinopolským a moskevským patriarchátem, než došlo k předběžné dohodě, která uznává existenci dvou pravoslavných jurisdikcí v Estonsku. Díky ní „moskevskou větev“ pravoslaví uznává od roku 2002 i estonská vláda.

V Estonsku se zároveň roku 1929 narodil moskevský patriarcha Alexij II., který v letech 1961 až 1987 působil jako pravoslavný metropolita Tallinu.

"Tři kříže", bílý pomník na stejnojmenné hoře poblíž řeky Vilnia

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay