Ve stopách Jiráskových

Vydání: 2004/12 Duchovní rozlišování, 6.9.2004, Autor: Jaroslav Someš

O MRAVNÍM POSELSTVÍ ČESKÝCH BÁJÍ A POVĚSTÍ
Jako nové Staré pověsti české by se dala označit kniha Petra Piťhy Paměť a naděje, kterou v závěru loňského roku vydalo nakladatelství Karolinum. Pro její vznik si asi nelze představit výstižnější zdůvodnění než to, jež jí předeslal autor sám: "V knize, kterou otvíráte, není vůbec nic nového, protože dávné pověsti a mýty Čech a Moravy vyprávějí stále totéž. Mění se jen dobové zasazení vypravěčů. Od doby, kdy naše pověsti vyprávěl Alois Jirásek, uplynulo sto let. Zkusil jsem je napsat znovu, neboť jsme o jedno století bolavější, zdánlivě zkušenější, ale o nic moudřejší."


Tato slova zároveň Piťhovo dílo také charakterizují. Ukazují, že autor chce posílit historickou paměť národa jako záruku jeho další existence, tedy jako naději, a že se proto vydal ve stopách tak velkých předchůdců, jako byli třeba Kosmas, Hájek, Jirásek anebo Olbracht. Že se však na bájné a legendární příběhy pokusil podívat z pohledu naší současnosti, z pohledu počátku třetího tisíciletí křesťanského letopočtu se všemi jeho rozpory a potřebami. (Nejinak ovšem postupoval i citovaný Jirásek, jehož Staré pověsti české souznívají se stavem české společnosti koncem 19. století.)

Po přečtení Piťhovy knihy je jasné, že za základní problém dnešní doby považuje autor otázky mravní, jež sleduje v průběhu dějinného vývoje zřetelně z pozic křesťanské morálky. Právě v etických jádrech příběhů je hlavní novum a současně i poslání díla. Takovému posunu v tradičním pojetí odpovídají už samotné názvy kapitol. Nenesou jména hlavních hrdinů, nýbrž hlavních témat - např. O vlasti, O řádu, O síle, O zákonech, O vzpouře, O chtivosti, ale také O pokoře, O požehnání atd. Kniha zahrnuje báje a legendy od těch nejstarších, z předkřesťanského období, až po pověsti z konce 17. století. Sahá vlastně ještě dál, protože v Piťhově Blaníku dřímají všichni čeští bojovníci od svatováclavského vojska až po legionáře.

HRDINOVÉ BEZ ŠABLON
Právě vyprávění o Blaníku (O svobodě) je jednou z kapitol, v nichž se nejvýrazněji projevuje další podstatný rys této knihy - její niterné vlastenectví. Dnes, kdy zdůrazňování lásky k vlasti je často považováno za přežitek, ne-li přímo za zpátečnictví, je takový rys obzvlášť cenný. S tím souvisí i další významný znak díla, autorova hluboká láska k mateřštině. Vyprávění jsou psána vytříbeným, obrazivým a bohatým jazykem. Piťha přitom odvážně, ale uváženě, používá archaismů ve volbě slov a slovních vazeb, což pověstem dodává působivý opar velebnosti a patosu. Zjevně velkou inspirací pro vznik knihy byla díla klasiků našeho sochařství a malířství, kteří se k českému bájesloví často obraceli. Dvě z kapitol jsou dokonce přímým ohlasem svých výtvarných předobrazů - vyprávění o Lumírovi jako českém Orfeovi a o personifikované Písni rozžívá známé Myslbekovo sousoší; závěrečná kapitola O žití se opírá o dějovou linii Alšových lunet ve foyeru pražského Národního divadla.

Pozornost si zaslouží rovněž vysoká úroveň Piťhova literárního zpracování pověstí. Jeho hrdinové nejsou tradiční schematické figury, v duchu moderní prozaistiky jsou viděni rozporuplněji (např. Horymír). Některé kapitoly dokonce přerůstají téměř v samostatné novely se široce rozvinutým dějem - mj. příběh Kozinův (O zpupnosti) a zejména faustovská legenda (O hněvu). Vyprávění je oživováno autorovým smyslem pro realitu (např. rabbi Löw tu umírá na otravu krve po píchnutí se o trn) a pro decentní vtip. Hodnotu knihy - uměleckou, ale i ekonomickou - zásadním způsobem povyšuje obrazový doprovod, vybraný z malířského a grafického díla Jiřího Anderleho.

V knihách vyprávějících o minulosti a nesoucích zároveň mravní náboj lze vždy nacházet místa, která vyznívají jako poselství pro přítomné i budoucí. Nejinak je tomu také v Piťhově díle. Jako skryté autorovo krédo se např. jeví řeč oslepeného mistra Hanuše na pražské univerzitě. Kdybych však měl zvolit pouze jeden krátký citát, možná pro celou knihu nejcharakterističtější, byl by to zřejmě tento: "Svoboda má velikou cenu a šťastná zem, která ji nemusí platit, ale udrží ji prostou poctivostí života." Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay