Válka v Kongu zničila vše, co jsme měli

Vydání: 2005/12 Vrtkavá přízeň davu, 26.3.2005, Autor: Kateřina Beščecová

Demokratická republika Kongo patří mezi nejchudší země světa. Po mnohaleté občanské válce, která za sebou zanechala desetitisíce obětí a lidí bez střechy nad hlavou, se jen pomalu vzpamatovává. O dojmech z nedávné cesty po augustiniánských misiích v Kongu jsme mluvili s generálním vikářem tohoto řádu P. Alejandrem Moralem Antónem, který má na starosti misie nejen v Kongu, ale i v dalších afrických zemích.

Kdy jste byl v Kongu poprvé a jak na vás ta cesta zapůsobila?

Bylo to loni na přelomu září a října. Není snadné říci, co na mě zapůsobilo nejvíc. Mohl bych mluvit o spoustě věcí, ale nejdojemnější byla asi velká chudoba, kterou na druhé straně provází obrovská pohostinnost a laskavost místních lidí.

Jaká je situace v zemi teď? Co tam nejvíc znesnadňuje vaši pomoc?

V hlavním městě Kinshase byl v posledních měsících docela klid a také ve vnitrozemí nejsou žádné větší nepokoje, ale situace je stále těžká a napjatá, hlavně na východě země. Je však i několik míst, kde pokračují konflikty. Lidé v Kongu žijí v neustálém strachu. Kvůli válce museli utíkat do pralesů a přežívat v nelidských podmínkách. Jsou vděční za jakoukoliv naši pomoc. Tu ale hodně znesnadňuje válka. Zničila téměř vše, co jsme měli. Například i malou nemocnici, pec na výrobu cihel nebo parní pilu. Také několik augustiniánů, kteří tam během války působili, se muselo vrátit zpět do vlasti a někteří z nich jsou dodnes velmi těžce psychicky poznamenáni.

Jak vnímají obyvatelé Konga Boha? Čím se, třeba i v perspektivě válek, liší jejich víra od té naší?

Válka byla dlouhá a tvrdá. Místní ji chápou jako největší zlo a často se obracejí k Bohu, který je pro ně jejich jedinou nadějí. V Kongu jsou lidé velmi zbožní a hluboce věřící. Většinu tvoří katolíci, část protestanti a muslimové a nevelké množství lidí žije podle vlastních náboženských tradic. Víru prožívají podle svého způsobu života, jinak než my. Jejich mše je opravdu hluboká oslava, která trvá několik hodin. Ale na druhé straně je pravda, že jsou trochu pověrčiví. A také v mravních otázkách mají jiný pohled než my.

V Kongu vybudovali augustiniáni Vzdělávací a přijímací středisko pro vyděděné děti (CERHED). Jak dlouho už funguje a co se za dobu jeho existence změnilo?

V Kinshase je 25 tisíc opuštěných dětí, které nemají nikoho a nic. Jejich rodiče většinou zemřeli ve válce, nebo prostě jen neměli peníze, aby se o ně mohli postarat. Už před dvěma lety se v jednom velmi poškozeném domě sešlo pár lidí, kteří se snažili těmto dětem pomoci. Ale tyto děti stále nemají možnost dostat se do školy a často jsou i několik dní bez jídla. V poslední době se situace trochu změnila. Sehnali jsme totiž lidi, kteří jim chtějí na dálku pomáhat a už také poslali nějaké peníze. Byly tam také peníze z České republiky. Vedle toho, že z darovaných prostředků chceme dům přestavět, dávat dětem najíst každý den a umožnit jim vzdělání a vyučit je nějakému řemeslu, plánujeme ještě další centrum pro zhruba 200-300 dětí.

Co je pro konžské děti nejdůležitější? 

Prakticky všechny prožily něco zlého. 70 procent z nich nemůže chodit do školy, jednak musejí pracovat nebo jsou to sitorci, pro některé je škola příliš daleko. I z toho důvodu bychom rádi koupili auto, abychom mohli děti vozit do školy. Další smutná skutečnost je, že 50 procent vojáků Demokratické republiky Kongo jsou děti do 14 let. Některé z nich už mají AIDS, malárii a další nemoci, které jsou příčinou spousty úmrtí. Občas mají tyto děti smutné tváře a jejich pohled je ztracený, protože nemají co k jídlu. Ale to, co potřebují nejvíc, je láska. Potřebují mít někoho, kdo je bude mít rád. Jídlo a škola jsou až na druhém místě.

Více informací o pomoci lze získat na www.augustiniani.cz nebo v sakristii kostela sv. Tomáše v Josefské ulici v Praze 1.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay