V konviktu adepti kněžství poznávají sebe i církev

Vydání: 2016/40 Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka, 27.9.2016

Patnáct studentů z celé ČR nastoupilo letos do Teologického konviktu v Olomouci. Jejich cestu ke kněžství svými modlitbami podporuje mnoho lidí.

Loňští absolventi konviktu nastoupili do prvního ročníku kněžského semináře.   Ilustrační foto

Rozhodnutí vstoupit do konviktu, který je předstupněm kněžského semináře, učinil Jan Slepička z Ostravy po delším rozhodování. „Ta myšlenka mě napadala už na vysoké škole,“ svěřuje se mladík. Nejprve chtěl ale vyzkoušet profesi, kterou vystudoval, a začal proto učit na základní škole. „Zkušenosti, které jsem za dva roky v zaměstnání získal, se mi budou hodit,“ říká.

To, že před vstupem do konviktu žil samostatně, považuje za výhodu také František Holeček z Prahy. „Pracoval jsem v cukrárně, živil se hlídáním dětí a úklidem domácností,“ vyjmenovává a svěřuje se i s tím, co ho ke kněžství přivedlo: „Silně mě ovlivnilo, když jsme doma pečovali o nemocného dědu. Když jsem pak nad kněžstvím uvažoval, našel jsem několik důvodů pro, ale žádný proti,“ usmívá se mladík.

Celkem se letos v konviktu sešlo patnáct adeptů – čtyři z olomoucké arcidiecéze, po třech z Brna a Ostravy, po dvou z Prahy a Hradce Králové a jeden z litoměřické diecéze. Nejstaršímu je 29, pětice „benjamínků“ má 19 a různé bývá také jejich rodinné i duchovní zázemí. „Naším prvořadým úkolem je proto stabilizovat jejich lidský profil. To je nutný základ a až na něm se může stavět formace duchovní, intelektuální a pastorační,“ říká spirituál konviktu P. Petr Vrbacký.

Do školních lavic usedají studenti kvůli výuce latiny a živých jazyků, poznávají základy filozofie, liturgie, duchovního života a nauky o Bibli. Důkladně také studují katechismus a věnují se četbě duchovní literatury. „Za některé předměty pak už získávají kredity, které se jim hodí v prvním ročníku teologické fakulty,“ vysvětluje ředitel konviktu P. Alfréd Volný a dodává, že studenti se zde také přiučí řádu a umění organizovat si čas.

Neznamená to, že by neměli prostor pro odpočinek. „Třikrát do týdne mají volné odpoledne, které mohou trávit podle sebe – někdo sportuje, jinému je bližší kultura,“ popisuje P. Volný. Spirituál P. Vrbacký doplňuje, že mnozí studenti se ve volnu věnují i službě potřebným. „Docházejí například do nemocnice, vězení nebo hospice,“ říká.

Úkolem konviktu je podle P. Volného pomoci mladému muži rozlišit, zda skutečně má povolání ke kněžství. „Přicházejí sem se slovy ‚chtěl bych být knězem‘ a odcházet by měli se slovy ‚chci být knězem‘,“ shrnuje P. Volný a dodává, že k tomu patří také zbavit se falešných iluzí o kněžství a církvi, zamyslet se nad otázkou celibátu nebo poznat rozmanitost kněžské služby i života církve v různých regionech naší vlasti.

Význam konviktu pro mladé muže uvažující o kněžství oceňuje olomoucký arcibiskup Jan Graubner. „Tento přípravný rok je potřebný, protože dnešní mládež nemá dostatečné náboženské vzdělání a také se hůře rozhoduje pro celoživotní závazky,“ říká a dodává: „Jsem rád, že konvikt sídlí právě v Olomouci, protože v budově kněžského semináře je místa dost i pro ně a s bohoslovci se dobře doplňují.“

Modlitební seznam

Studenti konviktu ani seminaristé přitom nejsou odkázáni jen sami na sebe. Velkou pomocí je jim modlitba lidí kolem nich – až na věčnosti se dozví, kdo všechno jim v začátcích jejich cesty pomáhal. S určitostí to můžeme říct o seniorské skupině z Hrabůvky. „Vše začalo na začátku školního roku 1997, kdy někdo přinesl na setkání lístek se jmény bohoslovců za naši diecézi. Rozebrali jsme si je a začali se modlit,“ vzpomíná Helena Štivarová, která se o rozdělování studentů stará. „Na začátku akademického roku dostanu z biskupství aktuální seznam, připravím obrázky se jmény a na skupince přečtu jména těch, za které se již někdo modlí, a přidám jména nových,“ popisuje paní Štivarová a pokračuje: „Přímluvce se převzetím kartičky zavazuje k jednomu libovolnému desátku denně za ‚svého‘ bohoslovce.“

Postupně se k modlitebníkům přidali také lidé z dalších farností, takže jeden seminarista může mít i několik přímluvců. A jak aktivní paní Štivarová konstatuje: „To není na škodu a mohou pokračovat, i když je již knězem.“ Průměrně se modlí deset až dvanáct lidí a tato možnost je otevřená i pro další
zájemce.

JIŘÍ GRAČKA, JANA PRAISOVÁ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Domácí, Zpravodajství



Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay