Uzrálá moudrost Abbé Pierra

Vydání: 2009/18 Čtyři mariánská zastavení, 29.4.2009, Autor: Kateřina Lachmanová

Abbé Pierre byl v mnoha ohledech francouzská „Matka Tereza v pánském vydání“, i když s jedním rozdílem: Jedni ho měli za proroka, jiní za „hubu nevymáchanou“. Jedni ho považovali za žijícího světce, jiní za výtržníka a notorického narušitele konvencí, který už svým stylem života uprostřed bezdomovců a kriminálních živlů degraduje důstojnost kněžského stavu.

Ačkoli ve Francii všichni věděli, že je římskokatolický kněz, byl francouzskou veřejností bezpočtukrát vyhlášen nejvýznamnější osobností roku – k překvapení všech, kdo by tam automaticky čekali úplně jiné „hvězdy“. Člověk znalý francouzských poměrů by opravdu nečekal, že tak antiklerikální a konzumní společnost ocení práci ošuntělého kněze – notabene, když svým spoluobčanům nedá pokoj a pořád znepokojuje jejich svědomí i peněženky! Abbé Pierre (1912 – 2007) za života rozhodně nepatřil k řečníkům, kteří než něco řeknou do televize, bedlivě zkoumají průzkumy veřejného mínění, aby vystihli, co lidé chtějí slyšet. Přesto mu lidé rádi naslouchali. Rozpoznávali v něm zřejmě muže, který si evangeliem „ušpinil ruce“, nebral si ho jenom do úst. Většinu svého života věnoval bezdomovcům a lidem v nesnázích, sdílel s nimi doslova všechno. O začátcích jeho úžasného díla ve Francii jste možná četli v napínavé knize Borise Simona Hadráři z Emauz, která se u nás objevila už za totality a nedávno v novém vydání. Drobná knížka Testament, která právě vyšla v Karmelitánském nakladatelství, je vlastně tím jediným, co Abbé Pierre sám napsal. Nechal se vyprovokovat u příležitosti svých 80. narozenin, kdy se na něj obraceli jeho synovci a přátelé s otázkou, čemu ho život naučil. Vedle svědectví života je to možná to nejcennější, co nám Abbé Pierre zanechal. Svou „závěť“ sepisoval po částech velmi dlouho. Nešlo mu o uspořádání hmotných záležitostí (ani by nebylo moc co pořádat). Ale velice mu leželo na srdci předat své rodině a přátelům něco z životní moudrosti, která krystalizovala v jeho životních zápasech i v hodinách nočních modliteb, v rozhovorech s přáteli, s osobnostmi společnosti i církve i s trpícími po celém světě, v dobách citelných projevů Boží prozřetelnosti i v těžkých zkouškách a pokušeních. Nepotřebnou strusku odplavily přívaly životních bouří a dlouhý čas dozrávání; zůstalo jenom zlato.
Abbé Pierre: Testament (Karmelitánské nakl. 2009)

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 18. – 24. června 2019

Bude stát mariánský sloup?

Napětí, strkanice, ale i modlitby a smírná gesta doprovázely sobotní pokus sochaře Petra Váni vrátit zpět na Staroměstské náměstí mariánský sloup.

celý článek


Jubileum Katolických novin

Před 70 lety v předvečer slavnosti Božího těla vyšlo první vydání Katolických novin, předchůdců dnešního KT.

celý článek


Střet s komunisty na Boží tělo

Před 70. lety, na svátek Božího těla 19. června 1949, se biskupové v čele s kardinálem Josefem Beranem svým pastýřským listem otevřeně postavili nastupující komunistické…

celý článek


Boje s šípem i láskou

„Kdo je hrdina?“ ptá se malé dítě rodiče, který poté váhá mezi obrazem knížete Václava, Jaromíra Jágra, nedávným válečným odbojem či postavou ze Star Wars. Kdo…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay