Utěšovat, radit a pomáhat...

Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008, Autor: Jan Paulas

„Těch žádostí o pomoc, které se k nám v průběhu let dostaly, bylo tolik, že je nelze všechny vyjmenovat,“ říká na úvod rozhovoru P. Anton Otte, duchovní rada Ackermannovy obce. Řeč je o pomoci, kterou tato obec prostřednictvím svého Sozialwerku (Sociálního díla) poskytovala českým křesťanům už v dobách tuhé komunistické totality. A pokračuje v ní dodnes.

Mohl byste přiblížit, proč Sozialwerk vznikl, jaké bylo původně jeho poslání?

Sozialwerk je součástí sdružení Ackermann-Gemeinde, které vzniklo v roce 1946 jako svépomocné dílo. Pomáhalo lidem zvládnout osud vyhnání, který byl po druhé světové válce dost složitý. Vyhnání se totiž neudálo do nějaké uspořádané blahobytné společnosti, ale do válkou zničeného Německa, do kterého přišlo přes 13 milionů vyhnanců ze zemí střední a východní Evropy. Německo neslo samozřejmě odpovědnost za válku, ale pro tyto postižené to byla těžká doba. Vyhnání postihlo především ženy, staré lidi a děti. Mělo nejen materiální, ale i duchovní rovinu – ztrátu domova. V popředí stály pochopitelně hmotné starosti, ale lidé si kladli i náboženské otázky: Jak Bůh může dopustit něco takového?
A na tomto pozadí vznikla Ackermann--Gemeinde. Jejím prvním heslem bylo: Musíme se vzájemně utěšovat, musíme si radit a pomáhat. „Pomáhat“ stálo až na třetím místě, protože to bylo v dané situaci nejobtížnější. Počátky dnešního Sozialwerku se dají datovat ke konci druhého roku existence Ackermann-Gemeinde (AG). Členové AG se zavazovali, že budou každý měsíc přispívat podle svých možností nějakou částkou do pokladny, ze které se potom financovaly sociální programy. Tato pomoc byla určená lidem v uprchlických táborech – hlavně dětem a mládeži. Zakládaly se kroužky, kde se tato táborová mládež mohla sejít, a jejich program byl vždy spojený i s nějakým občerstvením. Například pro dospívající dívky vznikly šicí kroužky, aby se naučily šít a mohly si tím přivydělat nějakou tu marku.
O organizované podobě Sozialwerku můžeme mluvit asi od roku 1948. Jak se postupně situace stabilizovala a zlepšovala, tak se AG zaměřovala na pomoc vyhnancům hlavně v tzv. sovětské zóně, kde byla sociální situace mnohdy tíživější než v té západní. Po roce 1948 nebo po roce 1968 se pomoc obracela i k bývalým českým spoluobčanům, kteří utíkali před komunistickým režimem. Do uprchlických táborů přicházeli také kněží – třeba Alexandr Heidler, který potom tak blahodárně působil na stanici Svobodná Evropa, nebo opat Anastáz Opasek, který našel útočiště v rohrském klášteře benediktinů.

Pomoc Sozialwerku ale časem směřovala i k lidem za „železnou oponou“...
Ano, později se pomoc rozšířila i ke křesťanům, kněžím a řeholníkům v Československu – hlavně k těm, kteří se vraceli z komunistického kriminálu nebo žili bez státního souhlasu a museli pracovat v podřadných, špatně placených zaměstnáních. Sháněli jsme pro ně zejména léky, které nutně potřebovali, a dělali jsme to pokud možno legální cestou – lidé nám poslali recepty od lékařů, my jsme předepsané léky sehnali a poslali (samozřejmě někdy se to muselo provést i nelegálně přes různé návštěvy). Jako finanční výpomoc jsme využívali zase tuzexové bony, za něž si dotyční mohli nakoupit potřebné věci. Od začátku se na nás obraceli i kněží, kteří získali souhlas na opravu kostelů. Z velkých projektů, které jsme podpořili, zmíním aspoň výstavbu paneláku v zahradě litoměřického semináře.
Finanční zdroje Sozialwerku nebyly pochopitelně jen od členů AG, ale snažili jsme se získat i sponzory, neboť sami bychom to všechno nezvládli. Například na zmíněný panelák v litoměřickém semináři jsme získali pomoc od německé charity.

Pokud vím, do Československa jste pomáhali dostávat také náboženskou literaturu...
Ano. I zde jsme využili oficiální cesty. Bylo totiž povolené zasílání literatury, pokud byla přísně teologicko-filozofického nebo liturgického rázu. A tak jsme posílali kněžím třeba breviáře. Ke konci komunistické totality jsme mohli přispět trochu větším darem při životním jubileu pana kardinála Tomáška. Vymohli jsme si u českých úřadů povolení, že mu můžeme věnovat knižní dar. Ten spočíval v celém nákladním autě plném knih, hlavně pokoncilní literatury – a tak byl položen základ dnešní tzv. pokoncilní knihovně, která nejdřív sídlila v arcibiskupském paláci a nyní se nachází v Dejvicích v kněžském semináři. V posledním období před pádem komunismu nám arcibiskup Tomášek zaslal také větší seznam kněží, kteří by si zasloužili pravidelnou pomoc. Ta ale nesměla být organizovaná, musela směřovat od osoby k osobě. AG tedy zorganizovala kroužky východní pomoci, kdy jednotlivcům předala konkrétní adresy a oni pak s dotyčným knězem navázali osobní kontakt coby jeho známí či přátelé – což nakonec byla i pravda. Z mnohých těchto kontaktů se vyvinula skutečná přátelství.

Jaká je náplň Sozialwerku v dnešní době?
V podstatě rozvíjíme aktivity, které jsme začali už před pádem komunismu. Spolupracujeme hlavně s Českou křesťanskou akademií, která je jedním z našich nejvýznamnějších partnerů – pravidelně přispíváme na její činnost nebo podporujeme její aktivity. Dále zde byla v 90. letech celá řada akcí, které jsme sponzorovali – od vznikajících křesťanských školek, škol či gymnázií až po větší akce kolem obcí Ležáky a Lidice. Hned po pádu komunismu jsme podporovali také vydávání knih, zejména české teologické literatury, která zde citelně chyběla. Dodnes přispíváme na různé česko-německé akce mládeže – teď o letních prázdninách jsou to třeba dětské tábory; spolupořádáme i kurzy německého jazyka pro kněze a bohoslovce. A tak bych mohl pokračovat. Zkrátka je to bohatý vějíř nejrůznějších žádostí o pomoc, které k nám směřují. Nejsme samozřejmě schopni postavit kostel nebo zaplatit jeho renovaci, ale alespoň přispíváme, kde můžeme.


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay