Vydání: 2007/36 Kněží v důchodu, 4.9.2007, Autor: Martin T. Zikmund
Od smrti Matky Terezy uplyne 5. září již deset let. Zatímco misionářky lásky z Kalkaty pořádají ve výročí smrti své zakladatelky procesí se svíčkami napříč městem a děkovné bohoslužby, světové agentury při této příležitosti upozorňují na publikační záměr nakladatelství Doubleday, který připravuje vydání dosud nezveřejněných dopisů Matky Terezy.Matka Tereza si sice přála, aby její korespondence byla po její smrti zničena, církev jí však nevyhověla. Právě proto, že se v tomto případě počítalo s procesem svatořečení, které vždy vyžaduje pečlivé zkoumání dostupných dokumentů o dané osobě, byly tyto listy zachovány. Výběr z dopisů, který se stal součástí 400stránkové knihy Mother Teresa: Come, Be My Light (Matka Tereza: Přijď a buď mým světlem), uspořádal P. Brian Kolodiejchuk. Myšlenky, které přináší tato kniha, mohou čtenáře překvapit a snad i zaskočit. „Můj úsměv je jen zástěrkou skrývající mnohé smutky a trýzně. Protože se však stále usmívám, lidé si myslí, že mé srdce přetéká vírou, nadějí a láskou a odráží mé hluboké spojení s Bohem. Kdyby tak znali pravdu...,“ píše žena, kterou papež Jan Pavel II. v roce 2003 prohlásil za blahoslavenou. A na jiném místě doznává: „Pokud jde o mě, ticho a prázdnota jsou tak velké, že se dívám a nic nevidím, poslouchám a nic neslyším...“ Žena, která naplnila celý svůj život službou nejbídnějším z nuzných a která se stala vzorem víry a lásky pro miliony lidí, to vše v jedné větě jako by vyvrací: „Bůh není Bohem a já žiji na prahu prázdnoty.“
Pochybnosti ji svíraly až do konce
V recenzi knihy napsal populární římský deník Il Messagero, že „skutečná Matka Tereza byla žena, která měla na začátku své cesty silný náboženský prožitek a řadu vidění, avšak po zbývajících 40 let bloudila v temnotách a pochybnosti ji neopustily až do samé smrti“.
Mediální sláva ji nechávala chladnouJelikož v této souvislosti některá média začala nekompetentně psát o krizi víry Matky Terezy, vatikánský rozhlas přizval na toto téma k rozhovoru papežského kazatele P. Raniera Cantalamessu. „Tento jev je z křesťanské tradice velmi dobře znám. Možná je nový a nevídaný v té formě, jakou měl u Matky Terezy,“ uvádí v něm kazatel. Pokračuje, že média prezentovala Matku Terezu jako světici. A právě její „duchovní noc“ ji chránila před tím, aby propadla mediální slávě. Ona sama říkávala, že při velkých poctách a novinovém rozruchu necítí vůbec nic.
P. Cantalamessa také dodává, že podle všeho, co je o Matce Tereze známo, svou „duchovní noc“ paradoxně prožívala v jistém druhu pokoje a štěstí, které by nevyměnila za nic na světě.