Umění ve službách duchovního života

Vydání: 2007/27 Velehradské dvojčíslo, 2.7.2007, Autor: Václav Štaud

Velehrad a Řím. Poprvé se tyto pojmy proťaly v 9. století, kdy byli naši věrozvěsti ve Věčném městě přijati a Metoděj (byť cestou trnitou) si odváží povolení slovanské liturgie. Něco podobně velkolepého se nedávno zopakovalo: od dob génia 17. věku Lorenza Berniniho se podoba vatikánských sanktuárií nezměnila. Až v samém závěru 20. století byla nově vyzdobena papežská kaple. Jan Pavel II. tuto práci svěřil umělci české národnosti, hluboce ovlivněnému cyrilometodějskou spiritualitou. Muži, který žije a tvoří na Velehradě, akademickému sochaři Otmaru Olivovi.

Procházíme ateliérem, jehož majitel hovoří o své práci s viditelnou pokorou. Z každé umělcovy myšlenky cítíme důvěru v Boží prozřetelnost, jež vede jeho kroky letos právě 55 let. Rozhořčení se v Olivově tváři projeví jen jednou: když připomíná četné prohřešky proti liturgickým pravidlům ve výzdobě našich chrámů.
V kovolitecké dílně, otevřené do nádvoří domu, vzniklo od roku 1982 mnoho duchovních plastik a liturgických předmětů. Odlita tu však byla i nejedna galerijní socha, medaile, insignie představitelů měst a další osobitá díla. Odlévání, vrchol každého umělcova snažení, má i po desetiletích jedinečnou atmosféru. „Začínáme v brzkých ranních hodinách modlitbou za zdar dobrého díla,“ říká Otmar Oliva. „Závěr – někdy i po 24 hodinách práce – pak patří přípitku dobrým moravským vínem. I to patří k životu jako krásný Boží dar, který uvolňuje tvůrčí napětí a umocňuje radost.“

Než se narodí krása
Se zaujetím líčí používaný pracovní postup, pět tisíc let starou metodu ztraceného vosku. Své dílo nejdříve vymodeluje do voskové hmoty, která je pak obalena formovací hmotou. Vosk pak musí zemřít, aby se mohla narodit krása. Každá práce je jedinečným originálem. To, co vidíme v řadě místností prostorného ateliéru, nejsou tedy kopie, ale studie, které naopak výsledku předcházely.
Je zde co obdivovat! Studie monstrancí, relikviářů, svícnů a také biskupské berly pro kardinála Joachima Meisnera. Zvony s jedinečnými závěsnými korunami. Ale především kříže. Jako u ostatních předmětů je jejich hlavním kovem ušlechtilý bronz. Kříže výtvarně krásné a současně liturgicky funkční. Každý vyzařuje jinou symboliku. Kříže oltářní, závěsné, poutní i procesní. Mistr Oliva vzpomíná, jak první kříž vytvářel v roce 1983 na hrob svého učitele, výtvarného vzoru a duchovního vůdce Vladislava Vaculky. Člověka, který nepřežil nenápadný souboj s totalitní mocí, její uměleckou i duchovní prázdnotou.
Také místo posledního odpočinku Mons. Jana Šrámka, ministra a posléze politického vězně, zdobí na Velehradě kříž. Hrob je přikrytý těžkým kamenem. „Ale vzdouvá se. To, co jej svírá, praská. Kříž, který působil dojmem železných svor, se proměňuje v živé dřevo plné síly, schopné se zazelenat,“ napsal o této Olivově mistrovské práci kardinál Tomáš Špidlík. Otmar Oliva již vytvořil řadu působivých památníků obětí totality a další připravuje. Sám totiž poznal, jak chutná bezohledné omezování uměleckého projevu, opuštěnost od bázlivých přátel a nakonec i hořkost pobytu ve vězení. Zdrojů uměleckého zrání měl však v životě více. „Často vzpomínám na pobyt v Izraeli, kde jsem pochopil smysl liturgických symbolů, jako jsou hořící svíce, olej, pramen vody,“ říká. „Velmi na mne také zapůsobila cesta po antickém Řecku a naposledy, asi ze všeho nejvíce, ovlivnily můj vývoj pobyty v Římě. Především jeho barokní tvář,“ upřesňuje.
Velehradský umělec s potěšením hovoří o desítce let spolupráce se zvonařskou dílnou Laetitie Dytrichové. Vytvořil pro ni 140 originálních reliéfů. Vypráví i o dlouhodobé práci na výzdobě moderního mariborského chrámu Panny Marie, Matky církve. Nešetří vděkem všem, kteří mu umožnili jedinečnou spolupráci s pokračovateli slavného slovinského architekta Josipa Plečnika.

Svoboda je životodárná
„Mně i mému příteli, malíři Janu Jemelkovi, se v Mariboru splnil sen postupně a zcela svobodně vybavit veškeré chrámové prostory stylově čistou, spolu souznívající sochařskou a malířskou výbavou,“ říká Otmar Oliva a jedním dechem oceňuje i podobně volný umělecký prostor, který dostal od brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho při nedávném kompletním vybavení meditační kaple Těla Kristova v katedrále na Petrově. „Ta práce patřila k velmi radostným a to je snad patrné i na výsledku,“ dodává Otmar Oliva. Jednou z posledních Olivových realizací je fontána před kaplí svatého Jana Sarkandra v Olomouci, městě sochařova dětství. Je živena pramenem, vyvěrajícím v místě světcova umučení. Arcibiskup Jan Graubner dílu požehnal počátkem letošního května. Nyní se sochař studiem i meditací zodpovědně připravuje na další životní zakázku: výzdobu nového chrámu Ducha Svatého ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Mnoho odborníků předpokládá, že právě zde, v blízkosti současného Velehradu, bylo původní Metodějovo sídlo. Existuje ještě nějaké umělcovo přání, úkol, po kterém i po tolika úspěších stále touží? „Jako sochař jsem začínal realizací pokoncilních úprav v kněžišti velehradské baziliky. Dodnes zůstávají torzem, které bych ještě moc rád dokončil,“ odpovídá bez zaváhání Otmar Oliva, který u velehradského oltáře stále přisluhuje a s manželkou Olgou sem na bohoslužby pravidelně přivádí i svých šest dětí. Velehrad tak duchovním bohatstvím naplňuje nejen jeho umělecký, ale i osobní život.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay