Uganda - pohostinnost i pokračující násilí

Vydání: 2004/22 Pouť do Mariazell, 2.9.2004, Autor: Štěpán Plaček

Ugandské děti na návštěvě v České republice
Africké tance, písně, promítání videodokumentů o životě v zemi, kterou sužují útoky rebelských skupin, či seznamování s projekty, jež pomáhají potřebným - to vše provází návštěvu tří desítek dětí z Ugandy, které se od konce května setkávají s veřejností na různých místech České republiky. Setkání probíhá v rámci 160 let od založení Papežského misijního díla dětí, které se angažuje v různých oblastech světa. V Ugandě už toto dílo podpořilo více než 70 projektů. Mezi podporovanými dětmi je také mnoho sirotků a nemocných AIDS.


Česká skupina zástupců Papežského misijního díla zavítala do Ugandy již v únoru, aby zde osobně poznali tamní poměry. Češi zde navštívili místa, kam se běžný turista obvykle nedostane: sirotčince, dětské domovy, podporované projekty, semináře, utečenecké tábory... „Setkal jsem se v Ugandě s velikou vstřícností a pohostinností, bída lidí není vždy hned vidět, ale stačí jen otevřít dveře do jejich příbytků. Mnohdy jim k obživě musí stačit jen dostupné ovoce,“ říká P. Šlégr, zástupce Papežského misijního díla.

DĚTŠTÍ REBELOVÉ A TÁBORY
S utrpením, včetně utrpení dětí, se potýká Uganda zejména na severu země, kde se již 18 let dopouští násilí a teroru Armáda božího odporu (LRA), která kombinuje fundamentalismus se snahou o svržení současné vlády, jež jí doposud neúspěšně vzdoruje. Členy těchto skupin jsou převážně děti, které samy byly dříve uneseny. „V arcidiecézi Gulu na severu žije asi 1,3 milionu lidí. Zkuste si představit, že se každý večer při setmění dá do pohybu asi 900 tisíc lidí, převážně dětí, hledajících úkryty zejména ve veřejných zařízeních,“ přibližuje současnou realitu Jiří Šlégr. Například na pozemku nemocnice Lacor takto přečkají každou noc dva až čtyři tisíce lidí. „Lidé spí venku chráněni plotem, školáci si zde dělají úkoly,“ říká kněz. „Děti utíkají před rebely, kteří je unášejí, sexuálně zneužívají, berou je za otroky a nutí je zabíjet. To hrozí dětem už od sedmi let.“

Tragická je též existence řady utečeneckých táborů, které jsou rovněž důsledkem řádění rebelů. „V kempu, který jsme navštívili, žilo asi 60 tisíc žen, dětí a mužů. Tábor měl prý zpočátku být útočištěm pro 900 lidí. Rychle se v něm ztratíte a nevíte, kde jste. Šíří se zde nemoci, epidemie. I z kempů však mnozí na noc utíkají,“ dodává P. Šlégr. Pro povstalecké skupiny totiž představují dobrou kořist, chýše dobře hoří, a navíc je tu velká koncentrace lidí.

„V Ugandě jsem na Popeleční středu sloužil mši,“ říká kněz. „Bylo pro mě velmi těžké hovořit o postu lidem, kteří mnohdy nemají kde bydlet a pořádně co jíst.“

"Tvůj problém je i můj problém" - tak se učí solidaritě děti, které se staly členy Papežského misijního díla děti v africké Ugandě.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay