Třetího dne vstal z mrtvých
Vydání: 2005/14 Oblékání do kostela, 20.4.2005
Na místo konání večerní slavnosti nazvané „Hod Beránka – Pesach“
upozorňují příchozí nejen rozzářená okna městské knihovny v Rájci-Jestřebí na
Blanensku, ale zejména štěbetání dětských hlásků. Je středa letošního pašijového
týdne a lidé se tu právě scházejí, aby se nápodobou židovské večeře připravili
na nastávající slavení Kristovy oběti a zmrtvýchvstání.
Sál
knihovny je už docela plný. Kolem stěn sedí dospělí a uprostřed na koberci asi
čtyři desítky dětí různého věku. Kromě kněze, který zde vystupuje v roli
hostitele – hlavy izraelské rodiny, hraje svou roli ještě mladá žena jako matka
domu a také jedno z dětí. Všichni ostatní tvoří „velkou domácnost“. Přítomní se
stávají svědky zapálení svící, žehnání vína (pro děti a řidiče je ke čtyřem
přípitkům připraven vinný mošt), obřadného mytí rukou, přípravy zeleniny, bylin,
masa, moučníku, a zejména pak nekvašeného chleba – macesu. Jak vysvětluje místní
duchovní správce a organizátor slavnosti P. Pavel Opatřil, účelem večera není
přesná rekonstrukce dávných událostí. „Důležitější je vytvoření společenství,
které má skrze nahlédnutí do starozákonního předobrazu eucharistie přiblížit
Boží lásku k nám a dějinnou logiku Ježíšova vykupitelského díla,“ dodává.
Dospělí prožívají slavnost s velkým zájmem, ale pozoruhodné je zaujetí dětí.
Mezi nimi donedávna sedávala i Martina Veselá, ale tentokrát se studentka
biskupského gymnázia přidala ke skupině mladých, kteří (kromě hospodyní, jež
pekly) pomáhají s obsluhou účastníků.
Farníci z Rájce-Jestřebí takto
oslavují vstup do Velikonoc už pošesté. Pokaždé to prý bylo trochu jinak, podle
toho, jaké se dařilo získat nové nápady.
HOŠŤÁLKOVICKÉ
PAŠIJE
Každý rok provází velikonoční dobu četba či zpěv příběhu
umučení Ježíše Krista – pašije. Ve farnosti Hošťálkovice poblíž Ostravy se už
před několika lety rozhodla místní mládež pašije zahrát. Od té doby se
každoročně mladí lidé scházejí na nácvik už během postní doby. „Snažíme se o to,
aby to nebyla jen ,klasika‘. Jsou prostě podle nás, tak jak to cítíme a chceme
ukázat i ostatním. Každý rok tak společně vytváříme pašije úplně nové,“ uvedla
Veronika Semerová, která měla v letošních pašijích úlohu vypravěče. Scénář se
rok od roku mění. „Pokaždé si naše režisérka vymyslí něco nového a my už pak jen
trpíme na zkouškách,“ říká s úsměvem Martin Kocur, představitel Jidáše. Letošní
hošťálkovické pašije byly neobvyklé také tím, že kromě klasických postav v nich
vystupovaly také dvě „imaginární“ – Dobro a Zlo.
„DĚTSKÉ
VELIKONOCE“ V POLIČCE
Získat děti pro liturgii je umění. Ve
východočeské Poličce na tom zdejší rodiny pod vedením P. Rudolfa Zahálky a
pastorační asistentky Aleny Sienské intenzivně pracují už pět let. Společné
prožívání velikonoční liturgie patří k vrcholům jejich úsilí. Bezprostřední
příprava začíná o páté neděli postní, které se v lidové tradici říká „smrtná“. V
Poličce nevynášejí slovanskou bohyni smrti a zimy Morenu, ale rodiče se modlí na
pobožnosti křížové cesty a děti se sejdou na faře, kde připravují slavnost
smíření. Své rodiče pak prosí o odpuštění svých chyb. Každé dítě připraví na
svůj šátek (symbolizující prostřený stůl) hostinu, kterou pak s rodiči oslaví
vzájemné usmíření. „Všichni byli naměkko a nikomu se nechtělo jít domů,“ říká P.
Rudolf Zahálka.
Už dopoledne na Zelený čtvrtek se děti sešly v kostele při
úklidu. Děvčata ozdobila „Getsemanskou zahradu“ a chlapci-ministranti naposled
nacvičovali liturgii. „Pro děti je důležité, aby kostel byl jejich,“ vysvětluje
P. Zahálka. Liturgie Velkého pátku začíná v poličském chrámu sv. Jakuba
společnou prostrací – hlubokým klaněním se Pánu. Tváří k zemi neuléhá jen kněz a
ministranti, ale na fialový pruh látky ve středu hlavní lodi také děti. Po
obřadech vigilie Zmrtvýchvstání následovalo společné agapé (slavnostní večeře),
na které přispěla svými dobrotami každá rodina z farnosti. „Je to vyvrcholení
velikonoční radosti, kterou mohou v Poličce prožívat rodiny společně se všemi
dětmi,“ uzavírá Alena Sienská.
(vaš, čer, zim)
Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články