Vydání: 2008/30 Setkání mládeže ActIv8 na Velehradě, 22.7.2008, Autor: Václav Štaud

Je poslední neděle v červnu. Před chvílí skončila v Pozlovicích ranní mše svatá. Druhá, ke které se věřící scházejí vždy v 10 hodin, tu však dnes nebude. Pan farář ji půjde sloužit k Panně Marii na Provodov. Přiblížila se osmá hodina a P. Hubert Wójcik přichází, aby hloučku poutníků požehnal na cestu. A jako první vychází. Radostné tváře velkých i malých dávají znát, že tuhle farní pouť mají lidé opravdu rádi.

Ještě v obci se za poutní kříž postupně řadí další věřící, procesí mohutní. Jdeme nejdříve po silnici do strmého kopce k Řetechovu, jediné vsi na naší pouti. Odtud už cesta vede jen loukami a lesem, malebnou přírodou s výhledy na Vizovické vrchy. Zpíváme a modlíme se u řady novotou zářících drobných sakrálních staveb. Působivá zastavení přijdou hlavně u řetechovských božích muk a po chvíli u kamenného kříže. Tam nás místní občané čekají s koláčky, limonádou, ba i nějakým tím posilňujícím náprstkem slivovice. To všechno patřívalo k násilně přervaným poutním zvyklostem předků.
Po velké skupině Řetechovských se k nám nad Malenisky připojuje i procesí farníků z Podhradí, další vsi přifařené k Pozlovicím. Počet pěších poutníků se tak z původní třicítky vyšplhal asi na šestinásobek. To už slyšíme, jak nás zdaleka vítají provodovské zvony. Prostranství před kostelíkem je plné, mnoho lidí přijelo i na kolech, auty, autobusy.

NERUŠTE NÁM ZVĚŘ!
„Je to právě deset let, co P. Wójcik obnovil tuhle krásnou pozlovickou poutní tradici,“ říká jeden z farníků Tomáš Semela. Sám ovšem přijel vozem, jeho úkolem bylo zajistit ozvučení provodovského přírodního areálu ke mši svaté. „Dříve, za totality, pěší procesí chodit nesměla. Důvod byl uváděn zajímavý – prý bychom rušili zvěř,“ připojuje se pozlovický akolyta Karel Adámek. „Tak jsme se na Provodov dostávali, jak jen to šlo. Mocipáni sice poutím bránili, ale mělo to opačný účinek. Čím víc problémů věřícím dělali, tím víc lidí sem k Panně Marii přicházelo,“ směje se Karel Adámek.
I dnes se pěší poutníci nejdříve v kostele ukloní milostnému obrazu Panny Marie kojící, jehož motiv u nás není příliš rozšířený. A pak již venku může začít mše svatá. V jejím závěru se nesou kytice, nezbytná součást blahopřání a díků. Především za deset let obětavé služby pana faráře Huberta Wójcika v místních farnostech a 15. výročí jeho kněžství. Další děkování je tu tradičně spojeno s loučením. Málokterý kaplan je v Pozlovicích více než jeden rok. Nyní na své další místo odchází P. Radek Maláč. „Protože svůj čas věnoval hlavně mládeži, v nejednom oku dětí i dospívajících můžete zahlédnout slzičku,“ konstatuje zvukař Tomáš. „Smutné určitě budou také dva oddíly luhačovických vlčat a světlušek, které otec Radek pomáhal založit a hodně se jim věnoval,“ dodává T. Semela.
Dozpívala rytmická schola, ale dechovka pokračuje i po mši a adoraci. Tisícihlavý zástup si rozdělí chutné poutní cukroví, které na rozloučenou věnovali rodiče pana kaplana. A pak rychle pryč z dosahu palčivých slunečních paprsků – někdo pod pohostinné střechy, ostatní se kryjí alespoň korunami stromů.
Většina věřících se ještě před odjezdem zastaví u vodní kaple. Nabírají si domů zdejší výbornou vodu a není nikoho, kdo by si s ní opomněl protřít zrak. Provodovská voda je totiž odedávna proslulá jako prostředek uzdravení nejednoho očního neduhu...