Ticho novodvorského kláštera a rozhovor s bratrem Samulem

Vydání: 2005/52 Vánoční dvojčíslo, 21.12.2005, Autor: Jiří Macháně

Vánoce u trapistů znamenají především oslavu Boha

Na zasněženém obzoru postává stádo ovcí, pod přístřeškem parkují dva traktory a za ním poštěkává pes. Téměř vesnická idyla. Ve skutečnosti však stojím uprostřed hospodářského zázemí kláštera Matky Boží v Novém Dvoře na Karlovarsku a snažím se vyfotografovat zasněžené budovy. Úzký průchod k vratům kostela pak umlčí mé myšlenky. Chrámový prostor za chodbičkou zaplňuje jemné světlo a nepopsatelné ticho. Roztíná je zvuk zvonu, příchod mnichů a potom jejich chórová modlitba.

Když zvon oznámí její konec, přichází „bratr hostitel“, jeden z mnichů, který má na starosti návštěvy. Kyne mi, abych šel za bratry. Představený kláštera, bratr Samuel, mě pozval, abych s komunitou poobědval. Mlčící mniši procházejí v řadě za sebou křížovou chodbou, za jejíž prosklenou stěnou září prosincové slunce do čerstvé sněhové nadílky. U vstupu do refektáře (jídelny) odkládají bratři bílé chórové pláště a každý z nich neomylně nalézá své místo u dlouhých stolů, které se táhnou po obvodu místnosti. Jeden z nich zapaluje svíce na adventním věnci a bratr Samuel zahajuje modlitbu. Do cinkotu příborů pak zazní předčítání jednoho z mnichů: „Václav Vaško, Neumlčená. Kapitola dvanáctá...“

Po skromném, a přitom velmi chutném jídle mě jiný bratr odvádí do kuchyně. Ne že by mi chtěl ukázat, jak to tam vypadá, ale dává mi do rukou utěrku. Mniši myjí a uklízejí nádobí svižně, tiše a bez jediného slova, já s jedním z nich utírám. Pak mě opět čeká cesta křížovou chodbou a posléze vřelé přijetí převorem Samuelem.

ZA VŠECHEN BOŽÍ LID

„Pro nejmladší bratry budou Vánoce v klášteře trochu strohé,“ připouští bratr Samuel, když se vyptávám na svátky v komunitě. Pro mnichy totiž znamenají především intenzivnější oslavu Boha. Křížovou chodbu rozzáří světlo svící a na několika místech kláštera vyrostou betlémy. „Vánoce jsou pro nás především příležitostí zasvětit dva nebo tři dny téměř výlučně službě Bohu, což nám ale nebrání připravit také dobré vánoční jídlo,“ usmívá se bratr Samuel.

Stejně jako v jiné dny budou trapisté i o Vánocích pamatovat na lidi dobré vůle. Také během svátků zazní v klášterním kostele v Novém Dvoře několikrát prosba „za všechen Boží lid a za všechny, kdo se svěřují našim modlitbám“.

* * *

Povolání je křehký květ a Boží dar

S převorem novodvorského kláštera trapistů bratrem Samuelem jsme hovořili o životě komunity i o jejich přátelích a příznivcích, kteří věří v sílu jejich přítomnosti a jejich modliteb.

Přijímá už komunita hosty?

Samostatný dům pro hosty ještě stále není dostavěný. Už jsem tolikrát říkal datum jeho dokončení, že se už raději neodvažuji další termín znovu vyřknout. Máme však uvnitř kláštera pět pokojů, kde ubytováváme hosty. Přijímáme pouze muže, kteří chtějí být dva tři dny nebo týden s námi a žít jako my.

 

Váš klášter také usiluje o úplnou soběstačnost...

Pracujeme, abychom si vydělali na živobytí. Vyrábíme též hořčici. Je to velmi pečlivá ruční práce, a proto je bohužel drahá - zde v Novém Dvoře je za osmdesát korun. Prodáváme ji proto především v klášterech ve Francii.

Přicházejí mladí muži, kteří by se chtěli stát mnichy?

Bohudíky ano. Noviciát je teď početnější než komunita starších bratří. Mluvím o tom vždy s chvěním, protože povolání je křehký květ a Boží dar. My nová povolání nechodíme nikam hledat - je to Bůh, kdo nám mladé muže posílá.

Proč se podle vás mladí muži o trapisty stále zajímají?

To, co je na našem životě přitažlivé, je jeho náročnost - je nutné do něj hodně „investovat“ - a také jeho průzračnost: aby tu příchozí zůstal, musí velmi hluboce porozumět smyslu své přítomnosti zde. Z deseti, kteří klášterem projdou, v něm nakonec zůstane třeba jen jeden. Každý bratr, který vytrval, totiž pochopil, že náročný život také hodně přináší, a proto se do něj pustil.

 

Obracejí se na vás lidé s prosbou o konkrétní modlitbu?

Často nám v dopisech svěřují nějaký úmysl nebo prosí o modlitbu. Bereme to velmi vážně a já nebo některý z bratrů se snažíme odpovědět. Když se zamyslíme nad křesťanskou vírou, tak tou první a nejdůležitější věcí v ní není morálka. Někdy nám totiž lidé píší „můj syn se rozvedl“ nebo „moje dcera nežije dobře“, což jsou věci opravdu bolestné, ale to není to nejdůležitější. Hlavní přece je, zda dokážeme žít ve vztahu s Bohem. Nedávno mi vyprávěl jeden člověk, že letos bude hodně sněhu. „Jak to víte?“ opáčil jsem. „Cibule mají tlustou slupku,“ dostalo se mi odpovědi. Když jsem to slyšel, přišlo mi na mysl, co se asi všechno musí dít v rovnováze světa, když se blíží krutá zima, aby to ovlivnilo i cibule, které se pak chrání silnější slupkou. Kdyby tomuhle chtěli lidé alespoň trochu rozumět, tak by nemohli nad celým stvořením nevidět Boha.

Co byste vzkázal čtenářům vánočního dvojčísla KT?

Posledních čtyřicet let zanechalo v srdcích a myslích lidí v Česku (i v mé domovině, ve Francii) stopy zranění. Když se tady západem Čech procházíte nebo projíždíte, tak jsou tyto stopy velmi viditelné. Vyjedete-li na Moravu, vesnice tam vypadají úplně jinak. Tato země stejně jako Francie potřebuje slyšet o evangeliu a myslím, že modlitba mnichů může stejně jako modlitba každého křesťana působit mnohé. A když modlitba nás mnichů - obyčejných lidí - pomůže dalším lidem v této zemi, aby se obrátili k Bohu, tak tím splníme svůj úkol. Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay