26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Ticho novodvorského kláštera a rozhovor s bratrem Samulem

21. 12. 2005

|
Tisk
|

Na zasněženém obzoru postává stádo ovcí, pod přístřeškem parkují dva traktory a za ním poštěkává pes. Téměř vesnická idyla. Ve skutečnosti však stojím uprostřed hospodářského zázemí kláštera Matky Boží v Novém Dvoře na Karlovarsku a snažím se vyfotografovat zasněžené budovy. Úzký průchod k vratům kostela pak umlčí mé myšlenky. Chrámový prostor za chodbičkou zaplňuje jemné světlo a nepopsatelné ticho. Roztíná je zvuk zvonu, příchod mnichů a potom jejich chórová modlitba.

Vydání: 2005/52 Vánoční dvojčíslo, 21.12.2005, Autor: Jiří Macháně

Vánoce u trapistů znamenají především oslavu Boha

Když zvon oznámí její konec, přichází „bratr hostitel“, jeden z mnichů, který má na starosti návštěvy. Kyne mi, abych šel za bratry. Představený kláštera, bratr Samuel, mě pozval, abych s komunitou poobědval. Mlčící mniši procházejí v řadě za sebou křížovou chodbou, za jejíž prosklenou stěnou září prosincové slunce do čerstvé sněhové nadílky. U vstupu do refektáře (jídelny) odkládají bratři bílé chórové pláště a každý z nich neomylně nalézá své místo u dlouhých stolů, které se táhnou po obvodu místnosti. Jeden z nich zapaluje svíce na adventním věnci a bratr Samuel zahajuje modlitbu. Do cinkotu příborů pak zazní předčítání jednoho z mnichů: „Václav Vaško, Neumlčená. Kapitola dvanáctá...“

Po skromném, a přitom velmi chutném jídle mě jiný bratr odvádí do kuchyně. Ne že by mi chtěl ukázat, jak to tam vypadá, ale dává mi do rukou utěrku. Mniši myjí a uklízejí nádobí svižně, tiše a bez jediného slova, já s jedním z nich utírám. Pak mě opět čeká cesta křížovou chodbou a posléze vřelé přijetí převorem Samuelem.

„Pro nejmladší bratry budou Vánoce v klášteře trochu strohé,“ připouští bratr Samuel, když se vyptávám na svátky v komunitě. Pro mnichy totiž znamenají především intenzivnější oslavu Boha. Křížovou chodbu rozzáří světlo svící a na několika místech kláštera vyrostou betlémy. „Vánoce jsou pro nás především příležitostí zasvětit dva nebo tři dny téměř výlučně službě Bohu, což nám ale nebrání připravit také dobré vánoční jídlo,“ usmívá se bratr Samuel.

Stejně jako v jiné dny budou trapisté i o Vánocích pamatovat na lidi dobré vůle. Také během svátků zazní v klášterním kostele v Novém Dvoře několikrát prosba „za všechen Boží lid a za všechny, kdo se svěřují našim modlitbám“.

* * *

Povolání je křehký květ a Boží dar

Samostatný dům pro hosty ještě stále není dostavěný. Už jsem tolikrát říkal datum jeho dokončení, že se už raději neodvažuji další termín znovu vyřknout. Máme však uvnitř kláštera pět pokojů, kde ubytováváme hosty. Přijímáme pouze muže, kteří chtějí být dva tři dny nebo týden s námi a žít jako my.

 

Pracujeme, abychom si vydělali na živobytí. Vyrábíme též hořčici. Je to velmi pečlivá ruční práce, a proto je bohužel drahá - zde v Novém Dvoře je za osmdesát korun. Prodáváme ji proto především v klášterech ve Francii.

Bohudíky ano. Noviciát je teď početnější než komunita starších bratří. Mluvím o tom vždy s chvěním, protože povolání je křehký květ a Boží dar. My nová povolání nechodíme nikam hledat - je to Bůh, kdo nám mladé muže posílá.

To, co je na našem životě přitažlivé, je jeho náročnost - je nutné do něj hodně „investovat“ - a také jeho průzračnost: aby tu příchozí zůstal, musí velmi hluboce porozumět smyslu své přítomnosti zde. Z deseti, kteří klášterem projdou, v něm nakonec zůstane třeba jen jeden. Každý bratr, který vytrval, totiž pochopil, že náročný život také hodně přináší, a proto se do něj pustil.

Často nám v dopisech svěřují nějaký úmysl nebo prosí o modlitbu. Bereme to velmi vážně a já nebo některý z bratrů se snažíme odpovědět. Když se zamyslíme nad křesťanskou vírou, tak tou první a nejdůležitější věcí v ní není morálka. Někdy nám totiž lidé píší „můj syn se rozvedl“ nebo „moje dcera nežije dobře“, což jsou věci opravdu bolestné, ale to není to nejdůležitější. Hlavní přece je, zda dokážeme žít ve vztahu s Bohem. Nedávno mi vyprávěl jeden člověk, že letos bude hodně sněhu. „Jak to víte?“ opáčil jsem. „Cibule mají tlustou slupku,“ dostalo se mi odpovědi. Když jsem to slyšel, přišlo mi na mysl, co se asi všechno musí dít v rovnováze světa, když se blíží krutá zima, aby to ovlivnilo i cibule, které se pak chrání silnější slupkou. Kdyby tomuhle chtěli lidé alespoň trochu rozumět, tak by nemohli nad celým stvořením nevidět Boha.

Posledních čtyřicet let zanechalo v srdcích a myslích lidí v Česku (i v mé domovině, ve Francii) stopy zranění. Když se tady západem Čech procházíte nebo projíždíte, tak jsou tyto stopy velmi viditelné. Vyjedete-li na Moravu, vesnice tam vypadají úplně jinak. Tato země stejně jako Francie potřebuje slyšet o evangeliu a myslím, že modlitba mnichů může stejně jako modlitba každého křesťana působit mnohé. A když modlitba nás mnichů - obyčejných lidí - pomůže dalším lidem v této zemi, aby se obrátili k Bohu, tak tím splníme svůj úkol.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou