Ten, kdo viděl dramata v srdcích osamělců

Vydání: 2010/19 Studentský Velehrad, 6.5.2010, Autor: Jaroslav Med

Osobně jsme se setkali snad dvakrát třikrát v životě, a to ještě při nějaké oficiální příležitosti. Přesto mě už od prvního pohledu přitahovala jeho jakási soustředěná vážnost, s níž, zdá se, hleděl na svět. A kouřil jednu cigaretu za druhou jako příznak neklidu, který v něm vyvolával styk s tímto světem, jehož nejzávažnější dramata se odehrávala nikoli v kuloárech politických stran, nýbrž v srdcích osamělců hledajících smysl vlastních životů, často rozvrácených nenadálou hrou osudu.

Nyní už není neklidu, nyní už je mnohé vyjasněno, protože stojí tváří v tvář tomu, kdo lidské osudy řídí. Jan Balabán (1961) opustil devětačtyřicetiletý tento svět ve spánku, jako by nechtěl plýtvat slovy na rozloučenou. A s ním nás bohužel opustil jeden z našich největších současných spisovatelů, prozaik – analytik těch nejbanálnějších situací a činů, v nichž hledal a nacházel podstatu lidství. Většinu svého života prožil Jan Balabán v Ostravě, v prostředí, kde měl příležitost seznámit se i s tou nejdrsnější podobou lidského pobývání ve světě. Nicméně svůj pohled na četné outsidery a ztroskotance, jimž věnoval pozornost, vždy opíral o dimenzi transcendentní naděje, k níž ho vedl nedeklarovaný křesťanský étos vyrůstající z jeho evangelického rodokmenu. Literární svrchovanosti dosáhl především jako autor povídek (zejména v knihách Možná že odcházíme a Jsme tady) – zde se stal jedním z vrcholných představitelů tohoto literárního žánru. Jeho povídky, často charakterizované jako existenciální prózy, mají typově blízko k povídkám amerického spisovatele Raymonda Carvera. Tak jako tento Američan i Jan Balabán usiluje o situační prózu, v níž se ve zdánlivě všedních kulisách může odehrávat krutý boj o smysluplnou identitu lidských bytostí, jimž život odepřel snadné odpovědi na jejich životní prohry i naděje. V končinách dnešní postmoderní nezávaznosti ztratila česká literatura spisovatele, u něhož bylo slovo stále ještě nositelem odpovědnosti a naděje. Proto nám bude dvojnásobně chybět jeho hlas.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 18. – 24. září 2018

Letní rekord koledníků

Slova „Tříkrálová sbírka“ a „rekordní“ se vedle sebe ocitají ve zprávách o výsledcích koledování. Nového rekordu se ovšem koledníkům podařilo dosáhnout minulou…

celý článek


Mluví se o nich na každém rohu

Co znamená výraz „křesťanské hodnoty“? Jak se zvěst evangelia může změnit v hodnotový systém? Jak je možné, že se „křesťanské hodnoty“ stávají zásadním…

celý článek


Výchova k občanství

Demokracie nemůže bez osobní odpovědnosti občanů za věci veřejné dobře fungovat, a právě proto vyžaduje neustálou výchovu – a to nejen mládeže, ale i dospělých.

celý článek


Jak se Pobaltí chystá na příjezd papeže?

V předvečer papežovy návštěvy pobaltských zemí – Estonska, Lotyšska a Litvy – odpověděl na dotazy KT PHILIPPE JOURDAN, francouzský biskup, který od roku 2005 působí…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay