Vydání: 2010/19 Studentský Velehrad, 6.5.2010

„Na začátku – před dvaceti lety – tu byla parta nadšenců, která snila o televizním studiu. Začínali jsme točit poměrně amatérsky. Pak jsme se čtyři přihlásili na soukromou filmovou školu ve Zlíně. Dneska už tu máme osm absolventů, kteří tady nakonec začali pracovat,“ vypráví ředitel televize Noe P. LEOŠ RYŠKA. Začalo hledání prostorů. Tři dny před demolicí budovy, kde televize dnes sídlí, se podařilo tento někdejší klášter získat. „Buldozer odjel, my dostali klíče, že jej můžeme využívat, než se to soudně vyřeší. Soud dopadl dobře, a tak jsme díky redemptoristům, kteří nám budovu věnovali, přišli sice ke zničenému, ale dobře situovanému domu v centru Ostravy i se zahradou. Jako vlaštovka hnízdo jsme ho začali opravovat. Snili jsme si o tom, že bychom jednou třeba mohli i vysílat,“ vzpomíná na dřevní doby P. Ryška

 A pak jste se seznámili s italskou televizí Telepace…

Už je to sedmnáct let, co jsme se poznali a na vlastní oči zjistili, jak to dělají – viděl jsem, že vysílat jde i s malými prostředky. Rozhodující bylo setkání s Donem Guidem, který za tím vším stál. Je to charismatický kněz mající salesiánského ducha. On sám se spontánně rozhodl, že bude dělat televizi – a dokázal to. Dnes má Telepace své jméno, vysílají 32 let. Byl jsem tenkrát šokován tím, že televize funguje a vysílá jenom z darů. Když jsem poprvé navštívil mateřské studio v Itálii, Don Guido mne vedl chodbou a stále opakoval, že musíme za ředitelem. Vstoupili jsme do kaple, kde byla vystavená monstrance a adorovali tam pracovníci, modlili se. „Tady je náš šéf a on se vždycky postará o to, abychom měli dostatek prostředků. Když budeme mít k němu úctu a budeme ho brát vážně, tak se nebojím, že bychom neměli na vysílání,“ řekl mi tenkrát. Nu, a vzápětí mi nabídl i název – ať se i naše televizní studio jmenuje Telepace.

 Licenci na název a logo jste tedy dostali od Italů?

Ano, přivedl právníka, který mi dal licenční listinu na užití pořadů i samotného loga. Zároveň na nás začali vybírat od diváků peníze. Byly to před šestnácti lety první peníze, které jsme dostali do začátku – 900 tisíc korun. Koupili jsme kameru a za zbytek jsme opatřili písek, cement, vápno, cihly a začali s rekonstrukcí domu.

A jak se z televizního studia Telepace, které svůj program nevysílá do éteru, stala televize Noe, kterou může naladit v Česku prakticky každý?

Přibližovala se doba, kdy bude možné požádat o licenci. Už několik roků jsme se scházeli s P. Martinem Holíkem, ředitelem Proglasu, a přemýšleli, co uděláme, abychom byli připraveni. A jednoho dne Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vyhlásila, že se zájemci mohou hlásit. Udělali jsme tu šílenost a podali projekt. Dlouhou dobu se nic nedělo. Pak přišla informace, že je volná pozice na družici Astra 3 A, ale že musíme začít vysílat hned. To bylo před Vánoci 2005 – prý do Velikonoc nám tu pozici mohou podržet. Kývli jsme na to a měli pouhé čtyři měsíce, abychom začali. Velikonoční doba má naštěstí 50 dnů, nakonec jsme tedy 10. května 2006 začali vysílat – deset hodin denně.
Nebyl za námi žádný kapitál, jen podpisová akce a průzkum zájmu, který jsme udělali mezi věřícími. Tenkrát se nám vrátilo 60 tisíc podpisů od lidí, kteří chtějí alternativní televizi. V průzkumu navíc 48 tisíc lidí zakřížkovalo, že jsou kromě modlitby ochotni přispívat i finančně. Tak vznikla televize Noe. Nebyl za námi žádný kapitál, jen podpisová akce a průzkum zájmu, který jsme udělali mezi věřícími. Tenkrát se nám vrátilo 60 tisíc podpisů od lidí, kteří chtějí alternativní televizi. V průzkumu navíc 48 tisíc lidí zakřížkovalo, že jsou kromě modlitby ochotni přispívat i finančně. Tak vznikla televize Noe.

Jak se televize Noe vyvíjela programově – od bodu nula po dnešek?

Jsme tak na 15 až 20 procentech, jak by televize Noe měla vypadat. Rád bych se dožil toho, že by byla rovnoprávná s ostatními televizemi. Sice chudá, ale plnoformátová pro všechny věkové skupiny, kde si každý něco svého najde. Alternativní televize dobrých zpráv, kde bude prostor pro klasickou hudbu, pro folklor i další hudební styly. Muzika vede k Pánu Bohu stejně jako krásy přírody. Chybět by neměla publicistika ani zpravodajství. Těším se, že časem budeme mít každodenní zprávy naživo. Současně vysíláme dvacet hodin denně, vyrábí se celkem 26 typů pořadů. Přibývají noví zaměstnanci, s každým novým pořadem je třeba přeskupit nebo nabrat síly. Chceme začít více vyjíždět do jednotlivých farností. Doba, kdy farnosti přijížděly k nám, už pomalu končí – vystřídalo se jich tu více než sedmdesát. Bylo to samozřejmě hlavně kvůli financím – každý výjezd a přenos je nákladná záležitost.

Často jsou slyšet námitky, že jste televizí namířenou pouze dovnitř církve.

Tohle není televize, kterou si dělají katolíci pro sebe. Zlobím se, když mi to někdo říká. Vysíláme program pro druhé, kteří chtějí vědět, jak křesťané žijí. Z ohlasů víme, že si televizi Noe ve svém obýváku zapínají i nevěřící.

Jak to máte s penězi? Daří se provoz utáhnout skutečně z darů?

Daří – a stále víc. Téměř jsme vyrovnali rozpočet. Kolik za měsíc musíme zaplatit, tolik téměř vybereme na darech. Někdy něco maličko chybí. Samotný přenos signálu nás vyjde na milion korun měsíčně. A provoz, výroba, včetně platů, nás vyjde na další 1,2 milionu korun. Nejsou v tom ještě započítány nákupy autorských práv. Denně nám ale přichází kolem sta tisíc korun na drobných darech a v tom je velká naděje. Z počátku nás lidé tolik nesledovali a neměli jsme tolik členů klubu přátel. Takže ze začátku nám rostl dluh. Pak ale biskupové vyhlásili sbírku na televizi Noe a podařilo se nám „tu díru úplně zalepit“. Pokud by se nám podařilo současný trend s financemi udržet, mohli bychom koupit dokonce nový přenosový vůz.

Byla by Televize Noe bez Radia Proglas?

Ne. Radio Proglas vysílalo už několik let, žilo jenom z darů a bylo soběstačné. Posluchači proto věděli, že když začnou dávat peníze na televizi, nebude to ztracená investice. Navíc se za nás postavil svou osobou P. Martin Holík. Velmi důležité bylo, že přinesl know-how a zkušenosti. Když jsme začínali vysílat, mohli jsme oslovit členy Klubu Radia Proglas: „Vzniká nové médium, chcete-li, pomozte a staňte se členy klubu i u nás.“ Věřím, že přijde doba, kdy to budeme moci Proglasu všechno vrátit a budeme více pomáhat také my jim. Jsme taková mediální dvojčata.