Vydání: 2008/8 Únor 1948, 19.2.2008

Profánnímu světu se možná někdy těžko vysvětluje, že na teologické fakultě nestudují jen budoucí kněží.
A přitom to má dlouhou tradici. Už v 19. století vydalo ministerstvo pro kult a osvětu přípis, který doporučoval studovat teologii i laikům. Přesto bylo toto studium až do Druhého vatikánského koncilu doménou duchovních. V ČR byl zájem o vzdělávání laiků z hlediska laického apoštolátu patrný už za první republiky a těsně po druhé světové válce. Pokud chtěl laik obstát v už tehdy protinábožensky zaměřeném prostředí, potřeboval dostatečné teologické vzdělání. V době totality laici na bohoslovecké fakultě studovat nemohli, po Pražském jaru ale začaly vznikat podzemní kurzy teologie, které laici hojně navštěvovali. Tam se také formoval princip, že každý katolík by měl pokud možno mít v náboženství takové vzdělání, jaké odpovídá jeho vzdělání profánnímu.

Vznik vaší fakulty tedy vycházel vstříc těmto laikům?
Nejdříve jsme mysleli na učitele náboženství a katechety, později vznikl obor pastorační asistent. Také vzhledem k tomu, že značná část absolventů těchto oborů nenašla profesní uplatnění v církvi, jsme nabídku rozšířili o sociální a charitativní práci. Podstatné je, aby existovala určitá vrstva teologicky vzdělaných lidí, která dokáže teologicky reflektovat skutečnost, v níž žije. Tito lidé pak mohou vnášet inovační prvky i do církve.
Svou rovinu to má také na úrovni farnosti. Farář přece nemusí být jediným teologem v místě. Účast takto vzdělaného laika může být velmi cenná například pro rozhodování pastorační rady, kdy bude schopen upozornit na nové oblasti. Mnoho velkých teologů zdůrazňovalo, jak velkou je výhodou, že se laik dostane do prostředí, kam se duchovní obyčejně nedostane. Může tak lépe než kněz reflektovat specifické prostředí a formy života.

To si ale veřejnost ještě ne zcela uvědomuje.
Několik našich studentek už uslyšelo od svého okolí větu: „Tak ty jdeš studovat na jeptišku?“ I po 18 letech od demokratických změn ve společnosti narážíme na to, že mnozí lidé nevědí, co je to teologie. Naši studenti – ať už teologických či sociálních a pedagogických oborů – mají jedno společné: chtějí dělat něco pro druhé.
A to bez ohledu na to, jestli jsou, nebo nejsou věřící. Ti, kteří se k víře nehlásí, mají u nás jedinečnou příležitost se s křesťanstvím setkat. Každý rok se jeden dva studenti nechávají pokřtít. A i když se větší část studentů sociálních a pedagogických oborů za věřící nepokládá, alespoň bouráme přehrady. I oni je bourají.