Tajemná mlhovina nad Jeseníky

Vydání: 2011/42 Toleranční patent, 12.10.2011, Autor: Lukáš Jirsa

Hrdinou animovaného filmu Alois Nebel je nádražák. Muž, o něhož se během života dvakrát tak trochu otřely dějiny. Film vyniká potemnělou atmosférou, která ale nedokáže zastřít chabou dějovou linii i slabou charakterovou propracovanost postav.

Film Alois Nebel měl zaručenou slávu ještě před vstupem do českých kin. Důvodem bylo jeho uvedení na prestižním filmovém festivalu v Benátkách. Animovaný snímek natočený na motivy známého komiksu byl tedy očekáván s velkým napětím. Německé slovo Nebel znamená mlha. A právě ze života skrytého v mlze pocitů a vzpomínek je sestavena trilogie komiksových románů Alois Nebel. Název díla je zároveň jménem hlavního protagonisty, muže středního věku, který pracuje jako vlakový dispečer v malé železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, tedy bývalých Sudetech. Jeho osud je rámován dvěma historickými událostmi: nemilosrdným vyhnáním německých sousedů na konci 2. světové války a příchodem svobody v roce 1989. Nebel (herec Miroslav Krobot) má rád vlaky, řád a klid. Jednoho dne se na nádraží objeví muž (Karel Roden), kterého nikdo nikdy neviděl a který se hned dostane do hledáčku za komunismu vždy všímavých spoluobčanů. Náhodou se pak osudy němého cizince a málomluvného Nebela spojí. Příběh o velkých zločinech i každodenních podlostech je propleten s jemnou milostnou romancí, která potkává stárnoucího Nebela v daleké a pošmourné Praze.

Ztráta síly výpovědi

Autoři komiksu, Jaroslav Rudiš a Jaromír 99, jsou podepsáni i pod filmovým scénářem. Románové rozměry svého díla nicméně při převodu na plátno značně zredukovali. A tak zatímco ve snovém komiksu má každá postava svou hloubku a historii, ve filmové verzi došlo ke značnému zploštění postav i ochuzení děje. Zatímco komiksový příběh s černobílou neústupností ukazuje, jak se nemilosrdně otáčí kolo dějin, v němž se někteří umí pohybovat s potřebnou bezpáteřností a jiní zase končí pod jeho nelítostnou tíhou, film právě tuto důležitou výpovědní sílu ztrácí. Autoři se také až příliš soustředili na budování atmosféry a zapomněli, že minimálně stejně důležitý je příběh. Ten se ovšem ve filmu rozptýlil jako mlha nad ránem. Natáčení snímku trvalo celých pět let, protože se autoři rozhodli pro velice náročný způsob animace, tzv. rotoskopii. Film byl nejdříve natočen se živými herci, kteří měli zvýrazněny některé své charakteristické rysy ve tváři (u Miroslava Krobota alias Aloise Nebela to byly například vrásky na čele). Poté byl materiál předán do rukou téměř padesáti animátorů-rotoskoperů, kompozitorů, výtvarníků a supervizorů. Výsledek jejich práce je skutečně obdivuhodný. Postavy jsou animované a zároveň si udržují charakteristické rysy svých hereckých představitelů, přírodní scenerie odhalují sílu přírodních živlů i drsnost horských oblastí. To vše ovšem nestačí na to, abychom z kina odcházeli s pocitem, že jsme byli svědky něčeho skutečně výjimečného.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay