Svět se dá pozvolna změnit, kousek po kousku...

Vydání: 2011/14 Almužna, 30.3.2011

…říká MUDr. JANA SVOBODOVÁ, ošetřující lékařka dvou nedávno nově vzniklých zařízení červenokostelecké oblastní charity: Mobilního hospice Anežky České a Ambulance paliativní léčby bolesti. Obě mají doplnit a završit komplexnost péče o terminálně nemocné pacienty. Jak říkají odborníci, je totiž potřeba se o nevyléčitelně nemocné patřičně starat průběžně, a ne jen v závěru jejich života. Právě proto vzniká v České republice síť ambulancí paliativní medicí- ny – s lékařkou jedné z nich hovoříme o jejich provozu.

S čím se na vás pacienti obracejí?

Do ambulance přichází nemocní zejména pro utišení bolestí. Jsou to onkologičtí pacienti a nemocní trpící chronickými bolestmi. S postupem nemoci však nastává okamžik, kdy pacient už není schopen do ambulance docházet. Pak přichází na řadu péče Mobilního hospice Anežky České, kdy začneme chodit za nemocným do jeho domova my. Na ošetřovatelskou péči, kdy nasadíme vhodné léky a infuze, navazuje péče o problémy psychické a sociální, otázky perspektivy života, existenční problematika, zajištění péče o děti a mnoho dalšího.

Koulí na noze při poskytování této péče je prý neochota pojišťoven…

V ambulantní a domácí péči jsme limitováni právě platbami pojišťoven. Zatím máme hrazeno v ambulanci osm hodin týdně, ordinujeme tedy dva dny v týdnu. Zázemí máme, je však třeba rozšířit personál, pro který zatím chybí finanční prostředky na mzdy.

Jaké máte u vás měřítko úspěšnosti péče o nemocné? Čeho je u nich vlastně potřeba docílit?

S každým naším klientem samozřejmě navážeme hlubší vztah. Staneme se částečně součástí jejich rodiny, sdílíme s nimi jejich starosti, pomáháme hledat řešení v dané těžké chvíli, ale někdy i najít řešení po úmrtí člena rodiny. Nakonec se v každé situaci dá najít řešení, ale je třeba mít odvahu k tomuto hledání a věřit v ně. Tato práce mne naučila, že svět se dá pozvolna změnit, kousek po kousku, s každou rodinou se nám dostává nové příležitosti, jak se učit lásce a jejímu sdílení, jak se rozdělit o to málo, co umíme a máme. Těžce nemocní jsou mými učiteli, zatímco já jejich lékařem těla. Jsou mými průvodci pro dny budoucí, vážím si jejich odvahy i odvahy rodin, které se o ně, i v dnešní nesnadné době, rozhodly pečovat doma. Více o ambulantní a domácí péči na www.ochck.cz.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 16. – 22. července 2019

Rekordní a misijní konference

Do Brna na Výstaviště se přijeli modlit, povzbuzovat ve víře i hledat své misijní dary lidé z celého Česka i Slovenska včetně zástupců mnoha komunit a hnutí. Konference…

celý článek


Korejský zápal pro víru

Zatímco křesťanů v Evropě ubývá, v jiných koutech světa se děje opak – zejména právě v Jižní Koreji, kde ještě před 150 lety byla křesťanů jen hrstka a nyní…

celý článek


Putování po klášterech: Hora Matky Boží

Hora Matky Boží, která je jedním z nejznámějších poutních míst královéhradecké diecéze, ožívá. Dřívější klášter za dobu své existence zažil slavné i temné…

celý článek


Živé Skoky představí jedinečné písničkáře

V Karlovarském kraji patří již pravidelně k létu také hudební a duchovní festival Živé Skoky. Série koncertů, modliteb a poutních mší trvá na postupně obnovovaném…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay