26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Sv. Vojtěch: sedmi pohanskými kopími probodený

24. 4. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/17 Kronikáři, 24.4.2007

„Žil v drsné době, kdy násilí bylo součástí diplomacie a mezinárodních či mezikmenových vztahů,“ říká o sv. Vojtěchu P. Martin Weis, vedoucí Katedry církevních dějin Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ptali jsme se na osobnost tohoto světce, o němž P. Weis říká, že i po tisíci letech na něm můžeme obdivovat touhu po hlubokém náboženském životě, neuvěřitelnou pokoru a odhodlanost pokračovat i přes neúspěchy ve svěřeném úkolu.

Čím je osobnost svatého Vojtěcha výjimečná a pro naši církev tak důležitá?

Především svou snahou o důraznou reformu náboženského života. Při volbě Vojtěcha na pražský biskupský stolec se předpokládalo, že bude pojímat svůj biskupský úřad v „duchu“ pražského knížecího dvora, bude poslušným „kaplanem“ pražského knížete a dokáže přivřít oči nad nešvary, které panovaly nejen na knížecím dvoře, ale i mezi prostým lidem. A bylo jich opravdu nemálo: mnohoženství, sňatky mezi blízkými příbuznými, krevní msta či znesvěcování nedělí a svátků. Ale nejtíživějším problémem bylo zasahování světské moci do církevního života a mnohdy nedůstojné postavení kléru žijícího na hradištích.

Co s tím chtěl ze své pozice dělat?
Během pobytu ve Veroně se setkal s opatem Majolem z kláštera v Cluny, který byl čelným představitelem a hlasatelem reformy církevního života. A právě tato reforma, kterou známe pod názvem clunyjské hnutí, hlásala nejenom obnovení a prohloubení duchovního života, ale vystupovala také proti světskému podmanění církve. Vojtěch, který byl plný mladistvého ideálu a horlivosti, se pro toto hnutí ihned nadchl a po svém příchodu do Prahy jej začal vnášet do života české církve. Tak se ale také dostal postupně do sporu nejen s knížetem Boleslavem II. a dalšími velmoži, nýbrž – a to je zarážející – i s velkou částí venkovského kléru. V legendě můžeme číst toto tvrdé hodnocení: „Dokonce i duchovní se bez uzardění dopouštěli cizoložství a svatokrádeží i jiných zločinů, jsou-li ještě nějaké činy horší než tyto, majíce je již skoro za zákon. Biskupa, který, jak jen mohl, kázal proti takovým skutkům, nesmírně nenáviděli, a velmože celé té země, žijící velmi rozmařile, popuzovali proti němu.“

To nebyla příliš dobrá situace pro idealistu jeho formátu...
Opustil poprvé svou vlast a nalezl druhý domov v klášteře sv. Bonifáce a Alexia v Římě na Aventinu, kde v roce 990 složil řeholní sliby. Zde našel, co hledal – místo, kde se pěstoval hluboký duchovní růst. Jak ale praví legendy, nevyhýbal se v klášteře ani těm nejprostším pracím v kuchyni či posluhování spolubratrům u stolu. Vojtěchův pobyt v ústraní však netrval dlouho. Když zemřel míšeňský biskup Volkold, který zastupoval Vojtěcha v jeho biskupském úřadu, začal mohučský metropolita Willigis naléhat na Vojtěchův návrat do Prahy. Proto se vypravilo roku 992 do Říma z Čech poselstvo, které prosilo Vojtěcha, aby se vrátil. Poslové slibovali nápravu mravů a přátelskou spolupráci se svým diecézním biskupem. Vojtěch se tedy vrací do své diecéze. Určitému pokusu o smír nasvědčuje společné založení břevnovského kláštera Vojtěchem a knížetem Boleslavem II.

Jak se stalo, že nepřišel o život už při vyvraždění Libice?
Napětí mezi Slavníkovci a Přemyslovci vyvrcholilo poté, co Vojtěch odešel opět Říma, do kláštera na Aventinu. V Čechách mezitím došlo ke krvavému řešení státní krize. Libice, sídlo Slavníkovců, je nenadále přepadena a nemilosrdně srovnána se zemí. Vojtěchovi bratři a blízcí jsou povražděni, i když marně hledali azyl v chrámu. Zachránil se jen Soběslav, který byl tehdy se svou družinou na území Polska, a Radim – Gaudentius, který byl s Vojtěchem v Římě. K tomu se také váže legenda. Vojtěch měl sloužit mši svatou před papežským dvorem a při vzpomínce na mrtvé se pohroužit do vytržení, během kterého také vykonal pohřeb svých povražděných bratří na Libici. Jelikož byl ale papežským ceremonářem vyrušen, zůstala v Libici jeho biskupská pontifikální rukavice. Ta se pak podle slov legendy dlouho uchovávala jako vzácný poklad.

Svatý Vojtěch však nakonec zemřel mučednickou smrtí...
Stalo se to před 1010 lety, 23. dubna 997. Zemřel na pouti k pohanům do Polska. Na cestě jej doprovázeli nevlastní bratr Radim a klerik Benedikt. Dostali se až do pohanské oblasti, kam byl vstup křesťanům zapovězen. Vojtěcha tam přepadli, spoutali ho a probodli sedmi kopími.

Co se stalo s ostatky tohoto světce?
Po mučednické smrti svatého Vojtěcha získal jeho tělo polský kníže Boleslav Chrabrý. Jak uvádí legendy, dokonce vyvážením stejnou váhou zlata. Nechal je uložit v mariánském chrámu v Hnězdně. Úcta k mučedníku Vojtěchovi se začala rychle šířit v křesťanském světě. Již v polovině roku 999 byl Vojtěch na žádost císaře Oty III. kanonizován papežem Silvestrem II.
Ota III., který byl velkým přítelem biskupa Vojtěcha, také v této době nechal zbudovat pro ostatky sv. Vojtěcha chrám v Římě na ostrově uprostřed řeky Tibery (dnešní chrám sv. Bartoloměje). Roku 1000 se vypravil do polského Hnězdna a žádal Boleslava Chrabrého o tělo sv. Vojtěcha. Boleslav Chrabrý císaři vydal pouze část ostatků – tzv. rámě, a to – jak praví legendisté – až po dlouhém a usilovném císařově naléhání. V této době vznikaly i další chrámy zasvěcené svatému mučedníku Vojtěchovi a byly tam s největší pravděpodobností umisťovány částečky ostatků sv. Vojtěcha získané císařem Otou III. Velká část ostatků odpočívala stále v Hnězdně – až do roku 1039, kdy je zde při vojenské výpravě vyzvedl z chrámu český kníže Břetislav. Ostatky byly přeneseny na Pražský hrad a hrob sv. Vojtěcha se stal součástí pražské katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Nalezneme jej uprostřed hlavní lodi. Část ostatků sv. Vojtěcha však nechal Karel IV. uložit do skvostných relikviářů, které jsou součástí katedrálního pokladu.

Oslovuje osobnost svatého Vojtěcha i jiné národy?
Polský národ se hrdě hlásí k postavě sv. Vojtěcha, vždyť nad jeho hrobem v Hnězdně bylo založeno první polské arcibiskupství.
Velký význam má postava svatého Vojtěcha například pro Maďary. Podle životopisu sv. Vojtěcha od Bruna Querfurtského navštívil sv. Vojtěch dvakrát Uhersko při svých cestách z Říma a do Říma v letech 989 a 995. Podle svatoštěpánské legendy měl velký podíl na christianizaci Maďarů. Už v roce 1010 zbudoval uherský král sv. Štěpán v Ostřihomi katedrální chrám, který byl zasvěcen blahoslavené Panně Marii a mučedníku sv. Vojtěchovi. Postava sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa, svým věhlasem přesáhla hranice Čech, stala se vzorem kněze příkladných ctností v celé Evropě.

Proč je katedrála sv. Víta spojována víc se svatým Vítem než například se svatým Vojtěchem?
První rotunda vybudovaná sv. Václavem na místě dnešní katedrály byla zasvěcena sv. Vítu. Ale už kníže Spytihněv I. založil katedrálu, která byla zasvěcena sv. Vítu, Václavu a Vojtěchu. Posledně jmenovaný je pokládán za druhého zemského patrona už od doby přenesení jeho ostatků do Čech roku 1039. Hlavním patronem pražské arcidiecéze jej pak prohlásil papež Pavel VI. roku 1965. Stolec pražských arcibiskupů se pak nazývá stolcem sv. Vojtěcha.
RADEK GÁLIS, mach


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou