Vydání: 2009/46 17. listopad 1989, 9.11.2009, Autor: Martin T. Zikmund

V italských školách nemají viset kříže, rozhodl minulý týden Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Vyhověl tak stížnosti Soily Lautsiové, která považuje tento náboženský symbol za diskriminaci a která předtím s touto věcí neuspěla u italských soudů. Italská vláda má navíc této finské ženě provdané do Itálie zaplatit odškodnění pět tisíc euro (132 000 korun). Verdikt štrasburského soudu vyvolal v Itálii nespočet negativních reakcí. Ke kauze se vyslovila i katolická církev a členové italské vlády.

„Je to naprosto příšerný rozsudek,“ prohlásil ministr kultury Rocco Buttiglione. „Musíme jej odmítnout. Itálie má svou kulturu, své tradice a historii. Ti, kteří mezi nás přicházejí, to musí pochopit a její kulturu i dějiny přijmout,“ dodal. „Dějiny Itálie jsou poznamenány symboly, a pokud symboly odstraníme, smažeme tím i část sebe samých,“ nechala se slyšet zase ministryně školství Mariastella Geminiová.

ZNAMENÍ CIVILIZACE

„Je zarážející, že evropský tribunál tak hrubě zasahuje do oblasti, jež je velmi hluboce spojena s historickou, kulturní a duchovní identitou italského lidu,“ vyjádřil se mluvčí Vatikánu P. Federico Lombardi. Touto cestou by se podle něj mohla mezi italskými katolíky vytratit láska k evropské ideji, kterou dosud od samého počátku podporovali. „Zdá se, že tak má být zneuznána role křesťanství při formaci evropské identity. Tato role však byla a zůstává podstatnou,“ zdůraznil. Podle předsedy komise pro ekumenismus italské biskupské konference Vincenza Paglia by bylo krátkozraké vychovávat současnou morálně vyprázdněnou italskou mládež v kultuře a dějinách bez jejich náboženského obsahu. „Laickost navíc nespočívá v absenci náboženských symbolů, nýbrž ve schopnosti je přijímat. Pavel VI. v době, kdy se rozhodovalo o stavbě mešity v Římě, řekl o tomto náboženském symbolu: ,Je to znamení civilizace‘,“ poznamenal P. Vincenzo Paglio. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který nyní tolik pohněval Italy, byl zřízen v roce 1959 k projednávání porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stávajících předpisů se na něj mohou lidé obrátit poté, co vyčerpali všechny možnosti dovolat se práva ve své zemi.