Spolu s dalšími před 15 lety založili

Vydání: 2008/19 Jak se žije českým rodinám, 7.5.2008

Jan a Ivana Zajíčkovi jsou jedni ze zakladatelů ostravského Centra pro rodinu a sociální péči o.s. (CPR), které se při příležitosti svých patnáctých „narozenin“ představuje v této příloze. O tom, že mají tito manželé k rodinné problematice co říci, svědčí i jejich vlastní životní praxe: mají čtyři děti v rozpětí od devíti do pětadvaceti let. Nejsou už „jen“ manželi a rodiči, ale dvouletý vnuk Filípek z nich činí také „mladé prarodiče“.

Proč má zajímat Rodinná příloha ostravského CPR čtenáře z celé republiky?

Jan Zajíček (JZ): Nabízíme projekty, aktivity a programy, které se týkají rodiny jako celku nebo jejich jednotlivých členů. Programy neprobíhají pouze v Ostravě, ale po celé České republice, ba dokonce i v zahraničí.
Iva Zajíčková (IZ): Mnoho projektů je autorských. Na stránkách této přílohy je chceme představit. Výstavy a některé projekty si mohou lidé „objednat“ i do svých farností.

Proč jste se začali věnovat pomoci jiným párům?
IZ: Na vlastní kůži jsme zažili, jaké to je – vstoupit do manželství bez přípravy. Byli jsme si vzájemně první velkou, idylickou a romantickou láskou. Chodili jsme spolu asi pět let. O to horší byly naše společné začátky. Sžívání bylo pro nás těžkým obdobím, jedním z nejtěžších v našem životě. Naše láska se otřásala až do základu. Tato životní zkušenost nás dovedla k tomu, že jsme se v pozdějších letech začali zabývat přípravou mladých lidí na manželství.
JZ: Usnadnil nám to tenkrát postoj „ne já, ale ty abys byl šťastný“. Když jsme se díky společenství a práci na sobě samých naučili řešit krizové situace, nastala doba, kdy jsme si řekli: „Nenechme si to pro sebe.“ Nabídli jsme se na přípravu snoubenců, a to už byl první krok k aktivitě.

Zmínili jste se o přípravě mladých lidí na manželství. Ti se do něj ale v současnosti příliš nehrnou. Proč ne a proč by měli?
JZ
: Mají obavu dát si celoživotní slib. A je to stejné, jestli jsou věřící nebo nevěřící. Nejsou si jisti, zda budou schopni takovému slibu dostát. Dali jsme si za úkol přesvědčit je o tom, že je to možné a že to stojí za to!
IZ: Jedním z cílů CPR je nadchnout mladé lidi pro manželství. To není klišé či nadsázka, ale důležitý úkol. Každý člověk potřebuje mít ve svém partnerovi jistotu. Vědět, že i když teď na spoustu věcí nemám, jsem přijímán takový, jaký jsem. Říct si, že to zkusíme, a když nám to bude klapat, tak se vezmeme, totiž nefunguje tak, jak si to mladí lidé představují. Je to chození v jiné podobě a v jejich podvědomí je, že od sebe můžou kdykoliv odejít, pořád se vrací snaha zalíbit se. Nedávají do vztahu tolik energie, jako když vědí, že „s tímto člověkem žiji natrvalo“. Pak se stává, že mladý člověk prožije třeba i čtyři nebo pět vztahů spojených se společným bydlením za život.

Poměrně nezvyklá a méně známá je také činnost, která se skrývá za záhadným názvem mediace. Ta se stala náplní práce Ivany Zajíčkové. Můžete vysvětlit, co jako „mediátorka“ vlastně děláte?
IZ:
Pomáhám rodinám řešit zapeklité situace v konfliktech, s rozebráním jejich konkrétní životní situace. Lidé jsou v tom, co žijí, mnohdy zmatení. Tlaky, které na ně působí, jsou natolik silné, že se sami někdy dostanou do proudu, z něhož nejsou schopni sami vyjít. Potřebují pak někoho, kdo jim otázkami a rozkrytím vnitřních motivů pomáhá najít jejich vlastní cestu. Každý z nás prožívá konflikty – buď s někým, nebo uvnitř sebe samého. Mediátor je vlastně takovým porodníkem, protože každý člověk je těhotný vlastním řešením problémů. No a já jsem taková porodní bába, která těmto řešením pomáhá na svět (smích).
Desatero rad pro ještě lepší manželství
1) Cokoliv vás na chování a jednání partnera zneklidňuje, provokuje nebo vám jakkoli vadí, sdělte mu to, rozeberte to s ním.
2) Pokud nevíte, nerozumíte, nejste si jisti, zeptejte se; žádná otázka není hloupá.
3) Denně spolu komunikujte. Najděte si na sebe alespoň třicet minut času, který bude pouze pro vás dva.
4) Pro tento čas si vytvořte podmínky, ať nejste rušeni.
5) Navzájem se informujte o svých denních, týdenních a víkendových plánech, plánujte společně.
6) Během dne si zavolejte nebo pošlete SMS, řekněte si něco příjemného.
7) O změnách denního programu mimo plán si dávejte včas vědět.
8) Pěstujte společné koníčky, sport, kulturu.
9) Konflikt, hádka do vztahu patří, má v něm své místo, je znamením zájmu o druhého. Je však důležité, aby zůstala konstruktivní a neponižovala partnera. Výsledkem by měla být vzájemná dohoda.
10) Váš partner má právo na chybu. Každý má svou osobní cestu zrání.
(cprsp)


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay