Vydání: 2005/48 Křivda a uzdravení, 21.11.2005, Autor: Martin Horálek

Vztahy mezi státy a katolickou církví má ve své kompetenci II. sekce Státního sekretariátu Svatého stolce, jakési „ministerstvo zahraničních věcí Vatikánu“. Při našem setkání s představeným tohoto úřadu arcibiskupem Giovannim Lajolem jsme hovořili o patnáctileté snaze církve uspořádat vzájemné vztahy se státem. Bohužel k tomu u nás nebyla dostatečná politická vůle a naše snahy byly marné. Podrobně jsme arcibiskupu Lajolovi vysvětlili také všechny okolnosti při vyjednávání o tzv. „církevním zákonu', kterým se Ministerstvo kultury České republiky opakovaně snaží administrativní cestou zúžit prostor svobody církví. Zatímco ústava garantuje církvím právo zřizovat vlastní organizace a dávat jim právní subjektivitu, ministerstvo kultury se prostřednictvím zmíněného zákona snaží toto právo církví zpochybnit a potřebnou pravomoc převést na sebe. Uvedli jsme také, že zvláště v poslední době se v jednáních se státem objevuje nový „paprsek naděje“. Katolická církev chce o řešení jednat nikoliv pouze s ministerstvem kultury, ale s vládní komisí, kterou jsme my navrhovali a v poslední době o ní hovoří i ministr kultury Vítězslav Jandák. Katolická církev by vytvořila svou vlastní komisi, která by byla partnerem pro jednání s vládní komisí. Takový způsob vyjednávání Vatikán jednoznačně podpořil.

Vatikánská diplomacie hovoří stále stejně - s českou vládou vytvořili zástupci Vatikánu text smlouvy přijatelný pro obě strany, který byl stvrzen oboustranným podpisem. Nyní je „na tahu“ vláda České republiky, aby prosadila ratifikaci dojednané smlouvy v Parlamentu.Arcibiskupu Lajolovi jsme vysvětlili, že smlouva nebyla v Poslanecké sněmovně schválena kvůli populistickým argumentům, že privileguje katolickou církev, diskriminuje církve ostatní a staví Kodex kanonického práva nad český právní řád. Kromě nepravdivosti těchto argumentů jsme upozornili také na skutečnost, že neschválení smlouvy může mít i další souvislosti. Opakovaně navrhované novely tzv. církevního zákona totiž omezují naše práva, zatímco v případě přijetí mezinárodně platné česko-vatikánské smlouvy by takové omezování svobod nebylo možné. Neschválení smlouvy a snaha o přijetí novely „církevního zákona“ tudíž mají úzkou souvislost. Z jednání bylo patrné, že vatikánská strana je o poměrech v naší zemi velice dobře informovaná. Arcibiskup Lajolo nicméně vyjádřil naději, že církev - která je zvyklá čekat - se přece jen přijetí této smlouvy dočká.