Řeholnice se ujímají nemocnice

Vydání: 2019/44 Změní se po synodě jáhenská služba?, 29.10.2019, Autor: Karel Pučelík

Nemocnice sv. Alžběty v Praze letos oslavila 300. výročí, poslední desetiletí ale patřila mezi ty nejbolestnější. To by se nyní, když nemocnici převzaly řeholnice, mělo zlepšit. KT o tom hovořil s ekonomy, kteří pomáhají sestrám nemocnici řídit.

 
Nemocnice stavebně navazuje na kostel Panny Marie Sedmibolestné. Snímek archiv nemocnice
 
„Po sedmdesáti letech se provoz nemocnice vrátil do rukou církve, respektive řádu alžbětinek, k jejichž charismatu pomoc nemocným odedávna patří,“ popisuje KT zásadní změnu nový jednatel nemocnice a analytik ČBK Karel Matyska.

Klášter s kostelem Panny Marie Sedmibolestné a přilehlou nemocnicí přináleží k pražské čtvrti Albertov od roku 1719. Za tři sta let se tam střídala slavná i méně úspěšná léta. Největší úpadek odstartoval, jak už tomu (nejen) u církevních budov u nás bývá, nástup komunistů k moci v roce 1948. Ovšem ani 90. léta zdravotní instituci někdejší lesk nevrátila. Pacienti ji sice mohli využívat, ale s dřívějším řádovým špitálem ji spojovalo pouze jméno. Budova se sice vrátila do vlastnictví řádu, ale provoz zajišťovaly soukromé, necírkevní skupiny.

Nedobrá situace se otiskla i na zevnějšku budovy, což je patrné dodnes. „Provozovatelé platili sestrám velmi nízký nájem vyplývající z nevýhodných smluv, který nestačil ani na údržbu domu,“ přibližuje ekonom Matyska.

Vrchol potíží přišel v roce 2016. „Nemocnice sv. Alžběty upadla do insolvence a začaly peripetie trvající do dnešních dnů. Věc řešily soudy a jednalo se o tom, kdo nemocnici převezme,“ doplňuje ekonom z Konference vyšších představených ženských řeholí Tomáš Petrůj. Nakonec se podařilo dosáhnout dílčího úspěchu, aby nemocnice neskončila v konkurzním řízení, což by pravděpodobně znamenalo, že by po téměř třech stoletích zanikla. Zároveň bylo jasné, že musí dojít k restrukturalizaci.

Nemocnici s více než stovkou lůžek, fungující ambulantní péčí a 170 zaměstnanci po složitých jednáních od října plně převzal Konvent sester alžbětinek, který bude nově zodpovídat i za její provoz. Tím skončilo téměř čtyřleté období insolvence a nejistoty. Změna rovněž zajistila, aby peníze vydělané provozem směřovaly do rozvoje budov.

Do velmi podobné situace se v posledních letech dostala i nemocnice na Žižkově, která sídlí v objektu Kongregace milosrdných sester sv. Kříže. „I ta byla dlouhodobě provozovaná za nevýhodných podmínek,“ upozorňuje Matyska, který má dlouholeté zkušenosti s restrukturalizacemi firem.

„Napadlo nás, že pokud jsou zde dvě podobné nemocnice ve vlastnictví ženských církevních řádů, proč se nepokusit vytvořit skupinu, která by je zastřešovala,“ uvádí Matyska coby jednatel vzniklé společnosti Curafides, která je plně vlastněna církevními subjekty. Společnost má zájem o spolupráci i s dalšími církevními projekty ve zdravotnictví a sociálních službách. Sdružování a vzájemná pomoc totiž kromě výměny informací a zkušeností samozřejmě přináší hospodářské výhody, jako jsou třeba nižší nákupní ceny potřebného materiálu.

Návrat řádů do každodenního provozu má přinést další velmi podstatnou změnu: pacienti budou mít opět možnost využívat duchovní služby. Důraz na duchovní stav pacientů a jejich blízkých, které vedení nemocnice povzbuzuje k častým návštěvám nemocných, se stává nedílnou součástí komplexní péče. Prozatím je tu dvakrát za týden k dispozici nemocniční kaplan Zdeněk Dubský, ale díky velkému zájmu by měl být do budoucna na odděleních přítomen častěji.

Pouze u toho však vedení nemocnice neplánuje zůstat a duchovní rozměr by rádo ještě posílilo. „Máme velký zájem, aby v nemocnici pracovaly řeholnice, minimálně jedna na oddělení. I jedna sestra dokáže svým přístupem oddělení duchovně posunout zase o trochu dál,“ míní Matyska. „Ona to oddělení rozsvítí a přinese s sebou klid,“ potvrzuje ředitelka nemocnice Štěpánka Heřmánková.

Posílení následné péče

Nemocnice sv. Alžběty má ambulantní i lůžkovou část – internu, kardiologii i rehabilitační oddělení. Neméně důležitá je následná péče. „Chtěli bychom, aby si nás lidé spojovali právě s následnou péčí, podobně jako třeba Motol s pediatrií nebo Vinohrady s popáleninami,“ přeje si ředitelka. Na pražském Albertově by měli nalézat pomoc a přirozené prostředí i pacientky z řad řeholnic, a to nejen alžbětinek. „Navíc spolupracujeme s resortem obrany, takže bychom chtěli nabízet zdravotní služby i válečným veteránům. Pro ně jsou nyní určená zařízení většinou mimo Prahu, což není komfortní pro jejich rodiny a blízké,“ zakončuje Heřmánková.

KAREL PUČELÍK

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Publicistika, Články



Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay