Půlnoční: šťastné setkání Václava Neckáře s Umakartem

Vydání: 2011/45 K. J. Erben, 2.11.2011, Autor: Milan Tesař

Hudebním hitem letošního podzimu se stala píseň Půlnoční z filmu Alois Nebel v podání skupiny Umakart a Václava Neckáře. Skladba s duchovním textem („Beránku náš na nebesích…“) koluje českým internetem. Pokud používáte e-mail nebo Facebook, jistě vám odkaz na ni poslalo už několik vašich přátel.

Uznávaný publicista Ondřej Bezr o písni napsal: „Jedním slovem nádherná. Nejenže dokonale ladí s atmosférou filmu, ale také výborně zapadá do kontextu toho nejlepšího z Neckářovy minulosti. Přes nejrůznější stylizace byl totiž tenhle zpěvák vždycky nejsilnější v baladách a písních na pomezí folku.“ Může se však z písně stát takový fenomén jen proto, že daný styl zpěvákovi sluší a že skladba ladí s filmem, který většina Neckářových fanoušků dosud neviděla a zřejmě nikdy neuvidí? Jsem přesvědčen, že to nestačí. V případě písně Půlnoční došlo k souběhu několika dalších šťastných okolností. Skladba má jednoduchou melodii a zdánlivě nedokonalý text (namísto rýmů pouhé asonance jako „ve městě / v kostele“). Záměrná monotónnost však koresponduje nejen s filmem (a potažmo s povedeným videoklipem), ale také s podzimní náladou a v neposlední řadě s deziluzí, kterou mnoho lidí v době ekonomické recese prožívá. Do této předvánoční melancholie zapadá i hvízdání na začátku skladby (vzpomeňme na obrovský hit skupiny Scorpions Wind of Change z roku 1991, vystavěný podobným způsobem), stejně jako posmutnělé aranžmá s nenápadně zdůrazněnými basovými tóny. Mimochodem Jaromír Švejdík, jeden z členů skupiny Umakart a spolutvůrce filmu Alois Nebel, pochází z podhůří Jeseníků, tedy z krajiny melancholické par excellence. Vedle těchto formálních znaků doplňme, že duchovní téma z úst Václava Neckáře, který platil i v době normalizace za jednoho z nejslušnějších představitelů šoubyznysu, zní minimálně stejně důvěryhodně jako kdysi od Michala Tučného (Pane můj) nebo od Věry Martinové (Ó Pane náš). Ovšem nejpodstatnějším momentem je podle mne samotné spojení dvou generací. Spolupráce Václava Neckáře s alternativně rockovou kapelou Umakart mi připomíná šťastný okamžik, kdy původně metalový producent Rick Rubin začal ve studiu natáčet se stárnoucím Johnnym Cashem. Udělal z něj superhvězdu, kterou dnes uznávají i velmi mladí fanoušci. Mimochodem Cash tehdy s Rubinem také natočil několik velmi silných duchovních písní.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay