Vydání: 2007/5 Rozkrájet se pro druhé?, 29.1.2007, Autor: čbk

Čeští a moravští biskupové připravili minulý týden na svém zasedání prohlášení ke spolupráci některých katolických kněží s komunistickou Státní bezpečností:

Pro pravdivé posouzení celé záležitosti jsme si připomněli totalitní situaci, kterou jsme téměř všichni biskupové v různém stupni prožili jako pronásledovaní od StB, případně ve vězení. Prožili jsme to a dobře víme, že kněží zůstali v době pronásledování většinou zcela sami. Katolická církev byla v době komunistické totality skupinou zvláště pronásledovanou jako spojenec „zahraničních centrál“.
Biskupové téměř všech diecézí byli odstraněni, roky trávili ve vězení či na jiném přísně hlídaném místě.
Pronásledování osob nepohodlných tehdejšímu státnímu režimu  bylo prováděno komunistickou stranou. Její přímí pokračovatelé sedí dnes bez skrupulí a námitek veřejnosti v parlamentě. Ti, kteří své oběti pronásledovali, psychicky mučili, někdy i fyzicky likvidovali, jsou mnohdy inkognito stále v různých úřadech. Společnost se s tímto faktem nevyrovnala a kupodivu tuto skutečnost toleruje. O to více zaráží mnohdy útočný zájem médií o osoby, které – alespoň co se týká kněží – byly většinou oběťmi jejich nátlaku a vydírání.
Rádi bychom připomněli fakt, který se v souvislosti s vyvolanými kauzami opomíjí: katolická církev se začala se spoluprací kněží se Státní bezpečností vyrovnávat ještě před lustračním zákonem, a to prostředky, které jsou jí vlastní: uznáním viny, lítostí, pokáním, nápravou. Ze svých míst byli odstraněni ti, kteří za své služby dostali výhodná místa. Biskupové, kněží i věřící vykonali v roce 1990 společnou kající pouť na Velehrad za všechny, kteří pochybili, s výzvou, aby i oni odčinili své viny, napravili škody a omluvili se. V roce 1993 byla znovu Českou biskupskou konferencí vydána výzva čtená ve všech kostelích – výzva k pokání a omluva za viny kněží.
Biskupové také vyzvali kněze, kteří zůstali v sítích StB, aby  s nimi přišli projednat svou situaci a okolnosti, za jakých ke spolupráci došlo. Téhož roku byl v novinách opět zveřejněn rozsáhlý článek, který tuto záležitost komentoval a obsahoval opakovanou žádost o přijetí omluvy. Která skupina obyvatel udělala něco podobného a tak brzy? Tehdy jsme ještě neměli možnost nahlédnout do materiálů StB. Po rozhovorech s kněžími jsme byli opatrní a nechtěli jsme pouze podle jména v seznamu bez zjištění plné pravdy někoho nespravedlivě odsoudit. Víme, že materiály StB, třeba jen částečně dostupné, ukazují, že někteří kněží s StB opravdu spolupracovali. Pokud je takové jednání řádně prokázané, je to odsouzeníhodné, zvláště pokud tak učinili kvůli své kariéře či hmotnému zisku a pokud tím někomu ublížili. Pokud byl kněz donucen ke spolupráci pro své nedostatky či ze slabosti, je to politováníhodné. Pokud souhlasil se spoluprací vlivem dlouhodobého nátlaku, ze strachu, kvůli vydírání, zaslouží si soucit. Pokud ale kněz ani neví, jakým způsobem se do evidence StB dostal, a materiály prokazují, že nepodepsal a nedonášel, nemůže ho nikdo ostouzet a „nálepkovat“. Dosud nedořešenými případy jsme připraveni se dále zabývat. Prosíme všechny, aby respektovali úctu ke každému člověku, aby nevynášeli povrchní a neověřené soudy, které ubližují.
Prosíme pracovníky ve sdělovacích prostředcích, aby usilovali o pravdu, aby respektovali důstojnost každého člověka a jeho právo na dobrou pověst a neodsuzovali nikoho bez zjištění skutečnosti.
Žádáme, aby se maximálně dbalo na to, aby žádné materiály nebyly zneužívány k vyrovnávání osobních účtů a poškozování vztahů mezi jedinci nebo k očerňování některých skupin společnosti.
Modlíme se za naši zemi i všechny její obyvatele, abychom společně hledali cesty ke vzájemnému sblížení a abychom dokázali odpouštět.