Přijímáme v církvi homosexuály?

Vydání: 2013/33 Křesťané slaví mariánský svátek, 14.8.2013, Autor: Tomáš Kutil

Papež František při návratu z Brazílie zaujal nejen novináře velmi vstřícným výrokem vůči homosexuálům. „Pokud hledají Pána a mají dobrou vůli, kdo jsem já, abych je soudil?“ řekl doslova. Jsou v našem okolí křesťané s homosexuální orientací? A jak se v církvi cítí?

V sobotu 17. srpna projde ulicemi Prahy Prague Pride – pochod gayů a leseb, kteří se tak snaží prezentovat sami sebe a svůj způsob života. Řadě křesťanů podobné akce vadí. Například Mladí křesťanští demokraté pořádají ve stejný den v ulicích Prahy Pochod pro rodinu, aby naopak zdůraznili hodnoty, které podle nich podobné akce ohrožují. Akce typu Prague Pride vadí ale též řadě homosexuálů. „Před dvěma lety, kdy jsem víru teprve hledal, jsem se Prague Pride zúčastnil. Dnes považuji podobné průvody za kontraproduktivní – jen zbytečně prohlubují neporozumění mezi námi a ostatními lidmi,“ říká Jan z Hradce Králové. Podle něj jsou důležité především diskuse nebo dobře natočené filmy, díky nimž lidé mohou vidět život homosexuálů v trochu jiném světle a třeba si poopravit odsuzující obraz, který o nich mají.

Jan pochází z malé vesničky a do kostela ho přivedla babička. S odsuzováním své orientace se ve farnostech, které navštěvuje, prý nesetkává. „Během akademického roku chodím na studentské mše a téma mé sexuální orientace jsme otevřeli při zpovědi. Od kněze jsem cítil toleranci a přijetí, stejně jako od ostatních studentů, kteří to o mně vědí,“ popisuje Jan. Dobře se podle svých slov cítí i ve farnosti, odkud pochází. „Lidé tam znají mě i mou rodinu a neodsuzují mě. Mohu se s nimi otevřeně bavit,“ dodává Jan. Podle něj je velmi důležitý osobní kontakt, protože homosexuály podle jeho zkušeností nejčastěji odsuzují lidé, kteří se s nimi nikdy nesetkali. „Mohu mluvit o svém dětství, o tom, co jsem prožíval v dospívání. Svazek muže a ženy je pro mne ideál a bylo těžké přijmout, že já v něm nebudu schopen žít,“ naznačuje Jan, že osobní rozhovor může najednou tyto lidi představit v úplně jiné podobě.

DISKRIMINACE JE NEPŘÍPUSTNÁ

Papež František výslovně zmiňuje slova katechismu, že homosexuálové „mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace“. V případě Jana to tak, zdá se, funguje, ale je toto skutečně zkušenost všech křesťanů s odlišnou sexuální orientací? Zajímavé je, že pro ně téměř neexistují speciální společenství či pastorační aktivity. Jedněmi z mála jsou akce sdružení Logos, pod jehož hlavičkou se jednou měsíčně schází v pražských Kobylisích ekumenické společenství křesťanů s touto sexuální orientací; podobné existuje i v Brně a Ostravě. „V Praze mezi nás chodí evangelický farář, který má většinou kázání na konkrétní úryvek z Bible, o němž potom diskutujeme,“ líčí Tomáš Adámek ze sdružení Logos. Podle něj jde především o setkání přátel, kteří společenství vyhledávají proto, že se v něm cítí svobodně a přijímáni takovými, jací jsou. „Zároveň zůstáváme členy svých sborů či farností, ale společenství je pro nás důležité, protože zde můžeme otevřeně mluvit o všem, co prožíváme,“ doplňuje Tomáš Adámek.

Evangelijní nabídka je i pro ně

S pastorací homosexuálů má krátkou zkušenost i P. Pavel Kuneš. V 70. letech ho požádal teolog Mons. Oto Mádr, aby se staral o homosexuální katolíky. „Byl jsem na několika setkáních jejich skupin s lékaři a při tom se mi zdálo, že zhruba polovina byla homosexuály odmalička, druhá polovina to ale jen převzala jako svůj životní styl. Mrzelo mě, že například neúspěchy s děvčaty, zklamání či posměch je vedly k tomu, že se začlenili mezi lidi s touto sexuální orientací,“ přibližuje P. Kuneš. Toto zjištění jej mrzelo natolik, že se jim přestal věnovat. „Nyní znám dva homosexuály, u nichž mám však pocit, že mou pomoc nepotřebují. Vedou velmi spořádaný a myslím i spokojený život,“ zmiňuje P. Kuneš. I on se ztotožňuje se slovy papeže Františka a zdůrazňuje, že tyto lidi bychom určitě neměli odsuzovat, ale naopak s nimi jednat otevřeně a uctivě. „Je mi líto, že nemohou utvářet přirozenou rodinu a vychovávat své děti, proto musejí hledat něco jiného, co je bude obohacovat – aby byli šťastně a pokojně živi. Evangelijní nabídka pokojného života je tu samozřejmě i pro ně,“ uzavírá.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Domácí, Zpravodajství

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay