Vydání: 2004/16 Nemůžeme mít děti, 3.9.2004, Autor: Gabriela Fousková

Vzpomínka na kardinála Štěpána Trochtu
Letos uplynulo 30 let od úmrtí kardinála Štěpána Trochty. V kostele Svaté Terezie od Dítěte Ježíše v Praze-Kobylisích uspořádali salesiáni na začátku Svatého týdne večer vzpomínek na tohoto svého významného spolubratra.

Štěpán Trochta byl oddaným salesiánem, který stál u zrodu salesiánského díla u nás. Sám řídil stavby center v Ostravě, v pražských Kobylisích či v Pardubicích. „Chtěl, aby církev byla reprezentována dobrou prací, a na konci života ho trápilo, že vše, co začal, někdo zastavil nebo zničil,“ uvedl pater Ladislav Vik, Trochtův bývalý osobní sekretář. Do Trochtova osudu výrazně zasáhl nejprve pobyt v koncentračních táborech po jeho zatčení gestapem. Podařilo se mu však vrátit a pustil se znovu do práce.

STŘEDNÍ CESTA
Biskupem litoměřické diecéze jej v roce 1947 jmenoval papež Pius XII. Stává se též mluvčím biskupů při jednáních s vládou. „V roce 1948 byl Trochta kritizován, že příliš komunistům ustupuje, ale jeho cesta byla mírná a trpělivá, nechtěl zbytečně dráždit,“ vzpomíná na kardinálovo těžké postavení v poválečné církvi Václav Vaško. Tím podle něj Trochta představoval střední cestu ve vztahu církve ke komunistickému státu. Díky své mírnosti a schopnosti vyjednávat stál mezi radikálním postojem kardinála Berana a před režimem kapitulujícím Josefem Plojharem.

V roce 1951 biskup Trochta pod tlakem podepsal slib věrnosti republice. Později se však za údajnou protistátní činnost dostává do komunistického vězení, kde stráví sedm let.

KARDINÁLEM V SRDCI
Do své diecéze se vrací v roce 1968. O rok později je jmenován kardinálem „in pectore“, jeho jméno je otevřeně zveřejněno až v roce 1973. Rok nato - 6. dubna 1974 - kardinál Trochta umírá a jeho pohřbu, jak zmínil biskup Josef Koukl, se kromě hojného počtu pracovníků StB zúčastnili také kardinálové Karol Wojtyla a Franz König.

„Příběh kardinála Trochty byl příběhem jeho postupného celoživotního křižování,“ řekl při svém kázání během mše svaté biskup Karel Herbst. Na závěr večera byl premiérově promítán film brněnských salesiánů „Pavučina“ - životní osudy Štěpána Trochty, který na Velikonoční pondělí uvedla Česká televize.

---

Mladým byl ochoten obětovat vše

Rozhovor s provinciálem salesiánů P. Janem Komárkem SDB

Připomněli jste si třicáté výročí smrti kardinála Trochty. Co pro vás tato osobnost znamená?
Štěpán Trochta v českém díle salesiánů začínal a patřil ke skutečným průkopníkům. Důležitá je i jeho další životní zkušenost: prošel nacistickými koncentráky i komunistickým vězením. Nic z toho jej nezdolalo, stále sledoval myšlenku, pro kterou se v mládí rozhodl: pomáhat a sloužit mladým lidem, aby nalezli svou správnou životní orientaci. Pro tento cíl byl ochoten vše obětovat. Štěpán Trochta je pro salesiány vzorem člověka, který si přes všechny životní těžkosti uchoval životní elán a nezůstala v něm zloba a agresivita.

Jak hodnotíte cestu, kterou salesiáni ušli v Česku od roku 1989?
Bezprostředně po roce 1989 zavládlo velké nadšení z toho, že se budeme moci pustit do obnovy svého díla. Začali jsme opět zakládat střediska mládeže (těch velkých je v současnosti v republice kolem deseti), zapojili jsme se do farní pastorace. Don Bosco říkal, že salesiáni jsou zde pro nejchudší a nejopuštěnější mládež, což má dnes jiný obsah než před 150 lety. Mládež, která k nám přichází a svůj volný čas jinak tráví „na ulici“, často nemá o křesťanství ani ponětí. Pracovat s ní je něco docela jiného než s těmi, kteří uznávají nějaké mravní či náboženské hodnoty.

Dodnes se snažíme nalézat cestu, jak mladým z ulice skutečně pomoci. Za nejdůležitější považuji navázat s nimi opravdový vztah - nejde jen o to zprostředkovat jim zábavu či sportovní vyžití. Vytvoření osobního vztahu je také předpokladem pro předání životních hodnot či víry. V tomto ohledu nelze mladému člověku vše hned „nalajnovat“. Mladí lidé se spíše postupně vyptávají, proč jsme „mnichy“, proč tuto práci děláme.

Štěpán Trochta