Poutníky do Lurd potěšilo množství kněží

Vydání: 2010/26 Gustav Mahler, 23.6.2010, Autor: Tomáš Kutil

Celkem 166 poutníků, z toho 29 nemocných a 42 ošetřovatelů, se 29. dubna vypravilo do francouzských Lurd, aby na tomto poutním místě strávili několik nezapomenutelných dní. Pouť se koná sice pravidelně, ale letos byla naprosto výjimečná počtem kněží. Celkem jich jelo 20, z toho 12 již v pokročilém věku. Jejich účast umožnila Cesta 121. Ve tvářích starých mužů byla po celou pouť vidět veliká vděčnost a radost z toho, že se výpravy mohou účastnit. Jejich přítomnost oceňovali i ostatní poutníci, kteří tak měli zajištěný „duchovní komfort“. Organizačně se o celou pouť postaralo České velkopřevorství řádu Maltézských rytířů.

Na terminálu 2 pražského letiště Ruzyně bylo ve čtvrtek dopoledne 29. dubna mnohem rušněji než obvykle. Kromě spěchajících cestujících zde budil pozornost netradiční hlouček, který se neustále zvětšoval. Dominovaly mu výrazné černo-bílo--červené oděvy členů a členek řádu Maltézských rytířů. Především bílé plachetky „Maltézských žen“ byly vidět přes celou odletovou halu. Postupně přicházeli zdraví i nemocní poutníci, dostávali jmenovky a nemocní se seznamovali se svými asistenty. Přestože přípravy k odletu trvaly zřejmě déle, než se předpokládalo, nikdo neztrácel optimismus. „Letíme speciálem, ten bez nás nikam neodletí,“ připomínal s úsměvem Tomáš Czernin, hlavní organizátor celé cesty. Ani ne s hodinovým zpožděním se nakonec všichni bezpečně usadili na palubě letadla a majestátný Boeing 737 se mohl vznést do vzduchu. Celý let provázelo krásné počasí, takže především ti, kdo byli u oken, si mohli vychutnat pohled na sluncem zalité vrcholky Alp, které pomalu pluly několik kilometrů pod letadlem. Po dvou hodinách letu se před letadlem objevilo druhé pohoří – Pyreneje, což signalizovalo konec cesty. Piloti začali klesat a za pár minut letadlo bezpečně dosedlo na malém letišti v Lourdes-Tarbes.

První setkání

Letiště není přímo v Lurdech, takže poutníci museli absolvovat ještě zhruba dvacetikilometrovou cestu autobusem. Po rychlém ubytování v hotelu následoval první oficiální bod programu v Lurdech - česká mše svatá v kapli sv. Jana Maria Vianneye, která se nachází jen pár desítek metrů od vlastní poutní jeskyně a tří propojených katedrál, jež nad ní vyrostly. „Jsem velmi rád, že je tu letos s námi tolik kněží, loni nás bylo jen pár,“ zdůraznil během bohoslužby hlavní kaplan výpravy. Jak se pak stalo pravidlem, staří kněží koncelebrovali z první řady lavic. Po zbytek dne už byl program volnější, někdo si šel prohlédnout poutní místo, část poutníků se rozhodla pro odpočinek či pro jiný způsob regenerace sil po dlouhé cestě. Druhý den výpravy a zároveň první den v Lurdech začal velmi časně – jitřní mší svatou, která se konala přímo v jeskyni zjevení. Vzhledem k velikosti jeskyně se do ní vešli jen kněží, ostatní museli zůstat venku. Díky širokému vchodu to ale ani v nejmenším nevadilo. Jen drobné mrholení a nízká teplota trochu kazily atmosféru. Během bohoslužby se však pomalu začalo probouzet slunce a postupně se rozjasnila i temná skála nad jeskyní, kterou do té doby osvětlovaly jen svíce. Ustával i déšť, a přítomní poutníci tak mohli zavírat deštníky a uklízet pláštěnky. Bohoslužbu zpestřil varhaník, který byl ve vedlejším výklenku jeskyně, a tudíž neviděl na oltář. Během sv. přijímání se rozehrál a vůbec si nevšiml, že kněz už chce pronést závěrečnou modlitbu. Vše pak vyřešila jedna z poutnic, která k němu vyběhla a důrazně mu naznačila, aby skončil. Po mši se někteří členové výpravy rozhodli využít léčivých lázní, které jsou napojené na pramen vytékající od jeskyně zjevení. Dalším společným bodem programu byla křížová cesta. Původně měla být venku, v Lurdech jsou totiž dokonce dvě – bronzová na kopci a mramorová u řeky. Vzhledem k trvající nepřízni počasí byla nakonec přesunuta do kaple Accueil – do domu, kde byli ubytovaní nemocní členové výpravy. Po chvilce počátečních zmatků se křížové cesty ujal starý františkán P. Benedikt Holota. Jeho zpočátku rozechvělý hlas získal rychle potřebnou pevnost a ke každému zastavení pak pronesl spatra hlubokou meditaci; většina z nich by svým obsahem vydala na samostatné kratší kázání. „Už dlouho jsem neslyšel nic tak charizmatického, co by mě natolik oslovilo,“ ocenil je později u večeře jeden z poutníků. Po křížové cestě se pak celá výprava společně fotografovala – nejprve hned na terase domu Accueil a poté na schodech před bazilikou.

Světelný průvod

Večer čekal poutníky z Čech světelný průvod. V Lurdech se v sezoně koná pravidelně každý večer. Poutníci ze všech přítomných států se během stmívání shromáždí vedle baziliky, postupně si zapálí svíčky a za sochou Panny Marie, kterou nese šest lidí, se vydají průvodem okolo celého poutního místa a nakonec se všichni shromáží před vchodem do bazilky. Jelikož do Lurd už přijely podobné výpravy řádu Maltézských rytířů z celého světa, byl pohled na průvod z výšky opravdu monumentální. Tisíce, možná desetitisíce světel se prolínaly, hemžily a nakonec vytvořily několik pravidelných čtverců přímo před vchodem do baziliky. Během průvodu se zapojila i většina přítomných národností – skupinky z jednotlivých zemí se střídaly u mikrofonu, a tak Lurdami zněly písně v mnoha jazycích. Sobotní dopoledne bylo pojaté odpočinkověji, čeští poutníci mohli vyrazit do lázní či na obhlídku města. Ovšem kromě nemocných, ty čekalo v jedenáct hodin ocenění. Do Lurd již dorazil velmistr řádu Maltézských rytířů a všem nemocným slavnostně předal medaile za absolvování pouti. Těsně předtím ještě obdrželi zájemci z rukou kněží svátost nemocných. Na tvářích mnoha z nich byla vidět radost – jak při udílení svátosti, tak při oceňování. Řada nemocných si medaile hned připnula, případně jim pomohli jejich asistenti.

Poprvé v podzemí

Na sobotní odpoledne pak byla naplánovaná velká bohoslužba v podzemní bazilice. Bazilika nad jeskyní již svou kapacitou dávno přestala stačit, a tak v Lurdech vybudovali v roce 1958 obrovskou podzemní baziliku, která pojme zhruba 35 tisíc lidí. Poněvadž sobotní bohoslužba zahajovala mezinárodní setkání řádu Maltézských rytířů, podzemní bazilika se téměř zaplnila. Mše svatá začala velkolepým průvodem s vlajkami všech přítomných států, po nich přicházely desítky kněží a osm biskupů. Skupina starých kněží z České republiky byla velmi dobře vidět, protože seděli na kraji sektoru pro kněze, tedy těsně vedle oltáře. Každý seděl ve svém vozíku – jakési rikše, kterou v Lurdech používají pro převozy nemocných. Do nejmenších detailů propracovaná a okázalá liturgie trvala přes dvě hodiny. Po skončení bohoslužby všichni přítomní naplno ocenili promyšlenost podzemní katedrály – díky mnoha širokým vchodům byly desetitisíce lidí zpět venku na slunci ani ne za dvacet minut. Sobotní den pokračoval i nadále v podobně slavnostním duchu, protože večer následovalo předání medailí dobrovolníkům, kteří přijeli do Lurd poprvé. Předával je opět velmistr řádu, tentokráte ale všem najednou. Skupinka zhruba osmi českých dobrovolníků-nováčků byla jen jednou z mnoha. Díky tomu nicméně byla atmosféra předání opravdu silná, stačil už jen pohled na sál zaplněný stovkami stejně oblečených dobrovolníků a členů řádu. Vynikal zvláště kontrast mezi bílými čepcemi žen a dívek a černými uniformami mužů. „Nikdy nezapomínejte na hlavní důvod existence našeho řádu – na službu potřebným a především nemocným,“ zdůraznil při slavnostním projevu velmistr. Předání pak zakončila společná modlitba a zpěv písně Salve Regina.

Evangelium do čtyř směrů

Hlavním bodem posledního dne v Lurdech – neděle – byla největší pontifikální bohoslužba celého maltézského setkání. Konala se dopoledne, opět v podzemní bazilice. V mnohém se podobala té sobotní, ale svým rozsahem byla ještě o něco větší. V zaplněné bazilice převažovala černo-červeno-bílá maltézská roucha, nepřehlédnutelná byla i záplava bílých kněžských ornátů, kterých bylo přes sto, koncelebroval i jeden z francouzských kardinálů a dvanáct biskupů. Bohoslužbu živě přenášela i místní televize, která část záběrů promítala i na velkoplošné obrazovky přímo v katedrále. Všechna čtení byla zazpívána během bohoslužby ve více jazycích – francouzsky, anglicky či německy, evangelium dokonce znělo do všech světových stran. Oltář je totiž v podzemní bazilice sv. Pia X. zhruba uprostřed celého prostoru, takže lektoři mohli od ambonu snadno číst na všechny strany, stačilo se jen správně otočit. Kněží pak při proměňování stáli okolo oltáře také ze všech stran, což velmi silně symbolizovalo jednotu a propojenost církve.

Ztracený kněz

Odpoledne pak poutníky čekalo ještě eucharistické procesí s Nejsvětější svátostí, které opět končilo v podzemní bazilice. To byla zároveň symbolická tečka za celou poutí, pondělní ráno už patřilo balení, odjezdu na letiště a návratu do Prahy. Jediná zápletka nastala ve chvíli, kdy organizátoři na letišti zjistili, že jeden z poutníků zůstal omylem v Lurdech, ale nakonec vše dobře dopadlo. V poklidu kráčející pater Mošna se s nezbytnou hůlkou a uvolněným úsměvem objevil zhruba půl hodiny před odletem letadla na letišti, kam ho dovezl taxík, který pro něj vedení výpravy poslalo.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay