Poslední dny Adolfa Hitlera

Vydání: 2005/17 Papežův hrob a konkláve, 20.4.2005, Autor: Jaroslav Šebek

Za necelých sedm měsíců od své německé premiéry se do českých kin dostává široce diskutovaný snímek Pád Třetí říše (v originálu Der Untergang), nominovaný mimo jiné i na Oskara za nejlepší zahraniční film. Jeho děj nás zavádí do posledních dnů obleženého Berlína. Začíná oslavou Hitlerových narozenin 20. dubna a končí kapitulací berlínské posádky po sebevraždě Vůdce a jeho manželky Evy Braunové.

Film se z velké části odehrává v bunkru na zahradě říšského kancléřství, který poskytl poslední útočiště Hitlerovi a jeho věrným. Atmosféru v této bizarní pospolitosti divák prožívá zejména prostřednictvím mladičké Gertraud („Traudl“) Jungeové, jedné z Hitlerových sekretářek. Jedná se přitom o skutečnou historickou postavu (Jungeová zemřela před třemi lety) jejíž vzpomínky na tuto dobu posloužily do velké míry jako filmová předloha. V debatách reagujících na film se často tvrdí, že ukazuje Hitlera z lidštější stránky. Po jeho zhlédnutí si to rozhodně nemyslím. Hitlera zde poznáváme v první řadě jako zaslepeného paranoika, který není schopen přijmout realitu konce. Na mapách posunuje neexistujícími divizemi a své okolí neustále přesvědčuje o zázračném obratu, který přinese konečné vítězství. Absurdně působí i Hitlerova zarputilost, s jakou chce realizovat velkolepé plány na architektonickou přestavbu německých měst, která již dávno leží v troskách. Z jeho výroků vystupuje velmi silně i neskrývaná nenávist vůči Židům i křesťanství. Záblesky lidského jednání (např. v okamžiku, kdy pochválí jídlo kuchařce a posílá své sekretářky do bezpečí) navíc tvrdě kontrastují s bezcitností vůči životům tisíců obyčejných vojáků a civilistů. Ke zvýraznění brutality jeho jednání přispívají i střihy zachycující pouliční boje v centru německé metropole. Film zde nešetřil drastickými záběry umírajících dětí a starců a krvavého účtování s dezertéry. Atmosféra neodvratného zániku se postupně přenáší i do betonového podzemí. Emocionálně silný je především moment, kdy manželé Goebbelsovi zavraždí svých šest malých dětí, protože u nich vítězí slepá víra v ideologii nad jakýmkoli soucitem a láskou (jejich potomci přece „nemohou žít ve světě bez nacionálního socialismu“).
K přesvědčivému vyznění filmu přispěly i herecké výkony. Vynikající je především Švýcar Bruno Ganz, jehož Hitler působí svou dikcí, mimikou a roztřesenými gesty přesně tak, jak ho známe z dokumentárních filmů posledních měsíců války. Z tak věrné podobnosti s originálem až mrazí v zádech.

Německé utrpení bez kontextu
Pokus polidštit diktátora se tedy určitě nekoná. Hitler v pojetí režiséra Olivera Hirsch- biegela je ochoten zničit celý národ, protože není hoden jeho génia. Na konci filmu však přichází katarze v podobě zdařilého útěku Traudl s malým chlapcem Petrem, členem Hitlerjugend, ze sovětského obklíčení, který jim umožní začít nový život v „novém“ Německu. A v tomto vyznění vidím asi nejproblematičtější část filmu. Tvůrci se totiž soustředili hlavně na vylíčení Němců jako obětí, aniž by však dostatečně vyzdvihli, co tomu předcházelo a proč se nechal kulturní národ tak snadno svést tyranským psychopatem. Snaha ukázat německé utrpení bez širšího kontextu tak skrývá i určitou možnost budoucího zneužití k manipulacím s dějinami a lakování hnědé minulosti do světlejších tónů. Smutné konce experimentování s jejími myšlenkami však ukazuje znamenitě. Rozhodně stojí za zhlédnutí.

Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay