26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Portrét jednoho estébáka

10. 4. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/15 Můj nevěřící partner, 10.4.2007, Autor: Jan Paulas

„V NDR nastupuje fašizmus a u nás to pod vedením Havla smeruje tiež tým smerom,“ napsal si do svého sešitu v prosinci 1989 důstojník StB Miroslav Chovanec. Nedávno vydaná kniha V čele ŠtB zachycuje jeho kariéru u komunistické tajné policie i jeho soukromé „pracovní“ poznámky. Knihu vydal slovenský Ústav pamëti národa a jejím autorem je český historik Pavel Žáček, bývalý pracovník ÚDV, nynější ředitel archivu bezpečnostních složek Ministerstva vnitra ČR.

Ve své knize se pokoušíte rekonstruovat dráhu důstojníka komunistické Státní bezpečnosti. Co nám takový příběh jednoho estébáka může říct zajímavého?
Čtenáři se především mohou prostřednictvím Chovancova příběhu snad téměř poprvé podrobně seznámit s kariérním a profesním růstem jednoho z význačných funkcionářů Státní bezpečnosti. A to od prvního dne jeho služby v „dalekých“ Košicích počátkem normalizačního období až po poslední den v polovině roku 1990. Můžeme poprvé srovnat činnost příslušníka politické policie v problematice takzvaného ekonomického zpravodajství, respektive kontrarozvědné ochrany ekonomiky s působením v rámci vnitřního zpravodajství (tedy boje proti vnitřnímu protivníku). Zřetelná je zejména jeho zodpovědnost coby řadového příslušníka a posléze vedoucího funkcionáře odboru v centrále či v posledku zástupce náčelníka II. správy. Čtenáři trošičku proniknou do tajnosnubného světa komunistické politické policie, stejně jako do její svérázné státobezpečnostní terminologie.

Ve druhé části knihy je publikována fotokopie jeho poznámkového sešitu. Proč má smysl číst, co si takový člověk psal? A co si z toho může odnést nezasvěcený čtenář?
S ohledem na to, že archiválie a dokumenty totalitních bezpečnostních složek – a zejména pak Státní bezpečnosti – jsou neznalými lidmi bagatelizovány, paušálně odsuzovány jako nepravdivé či jinak relativizovány, šlo nám s Janem Langošem o maximální věrnost předkládaného dokumentu. Proto jsme zvolili naprosto nezpochybnitelnou cestu. Navíc autentizovaný sešit obsahuje informace, které mnohdy padly za oběť masovému ničení operativní agendy v první dekádě prosince 1989. I v tom je mimo jiné jeho výpovědní hodnota – pohledu seshora a zevnitř politické policie.

Dnes se stále častěji objevují kritické hlasy, že jsme to při vypořádávání se s komunistickou minulostí vzali z nesprávného konce. Místo abychom pátrali po strůjcích zla (například estébácích), odhalujeme pořád jen lidi, kteří uvízli v soukolí totalitního systému a více či méně selhali. Jaký je váš názor?
Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda existovala jiná cesta. Co bezpečnostní složky vznikajícího demokratického režimu chránily více než agenty? Informace o příslušnících. Proč? Část z nich nová moc převzala do svých služeb jako takzvané potřebné odborníky. Tím neřeším, zda jimi byli anebo nikoliv. Prostě se paušálně uzavřela voda i nad těmi mimo službu. Publikace neoficiálních seznamů nebyla jen československým či českým specifikem. Vzpomeňme v této souvislosti předchůdce Petra Cibulky – aktivity Antikomunistické aliance. Tyto seznamy vycházely v 90. letech ve východoněmeckých či polských médiích a věřím, že i v dalších. A proč to bylo pro veřejnost tak důležité? Vedoucí činitele komunistické strany znali občané například z médií, příslušníky Sboru národní bezpečnosti identifikovali podle uniforem a mnohdy znali od vidění i některé příslušníky politické policie, jejichž akční rádius v „komunikaci s občany“ formou různých pohovorů a podání vysvětlení byl překvapivě veliký. Ti všichni stáli zřetelně na straně totalitní moci. Tajní pomahači, jednorázoví, více či méně aktivní a třeba i dlouholetí tajní pomahači (tajní spolupracovníci) však známí nebyli. Problémem je spíše to, že všichni soudí podle seznamu. A to nejde. Každý příběh byl jiný. Odhalování totalitního systému však je i o odhalování selhání, o odhalování systému, který nás nutil selhávat, který některé z nás donutil povýšit tajný vztah s tajnou policií nad vztahy s bližními, přáteli a dokonce s blízkými příbuznými. Toto veřejné odhalení a odsouzení těchto metod je důležité pro budoucnost, pro občanský rozvoj každého z nás. Abychom věděli, co po nás stát za žádnou cenu nesmí chtít.

Nakolik se ale dá svazkům StB věřit? Vedli je přece lidé, kteří sloužili zločinnému režimu.
To, že svazky vedli „lidé, kteří sloužili zločinnému režimu“, automaticky neimplikuje nedůvěru v obsah těchto písemností. Umíme pracovat s písemnostmi gestapa? Ano, umíme. Existuje rozsáhlá odborná i laická literatura o sovětské politické policii? Existuje. Že by Státní bezpečnost byla nějaká jiná? Svazková agenda Státní bezpečnosti a další navazující archivní dokumentace má přesnou výpovědní hodnotu o pravé podstatě totalitního režimu, který tímto způsobem pro budoucnost uchovával takticko-technická data o spolupráci, represi, sledování, manipulaci s lidmi a podobně. Jen se s nimi musíme naučit pracovat.

Někteří odpůrci projektu Otevřená minulost namítají, že na takové plošné zpřístupnění svazků StB je ještě brzy, že to způsobí hodně bolesti i nenávisti. Rozumíte těmto obavám?
Upřímně řečeno nerozumím. Pokud jsme generálu Lorencovi a spol. nedali čas tyto materiály zničit, pak se s nimi musíme naučit žít. Přesně tak, jak tomu je v jiných postkomunistických státech. Dnes, když již po sedmnáct let tyto materiály ovlivňují náš společenský a politický život, nemůžeme dělat, že neexistují. Případně nechávat kohosi vytahovat z klobouku cokoliv, co se zrovna proti někomu hodí. Nemáme jinou šanci nastavit systém tak, abychom podle jasných parametrů mohli nechat každého zájemce podívat se na to, co chce. Tedy až na malou, přehlednou množinu chráněných informací. Naší úlohou je být servisem, maximálně překontrolovat úplnost materiálu, pomoci interpretovat. Ale nic víc. Pracovat s obsahem, promýšlet, diskutovat, či dokonce „soudit“ o tom musí každý sám. A třeba i odpouštět, kde se odpouštět dá...


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou