"Po devadesátce podle statistiky málo lidí umírá"

Vydání: 2006/19 Etické otazníky gynekologie, 9.5.2006, Autor: Jiří Macháně

Cenu Gratias Agit udělil 4. května ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda osobnostem i organizacím, které svým významem nebo činy přispěli k šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. „Úplný obraz, jméno naší země, tvoří životy lidí, jejich svědectví a dílo. Ctnosti a hodnoty přetrvávají a našemu jménu dávají život,“ prohlásil při předávání cen ministr zahraničí Cyril Svoboda.

Poté, co ocenil kardinála Tomáše Špidlíka uvedl, že tento Čech působící ve Vatikánu splňuje kritéria pro udělení vyznamenání na sto procent. „On je ten, který spojuje kultury, lidi i reprezentanty různých období historie. Nazval bych jej svorníkem, který činí stavbu pevnou,“ uvedl ministr Svoboda. Podle jeho slov kardinál Špidlík celou svojí činností ukazoval na Českou republiku. „Měl otevřené dveře pro všechny, kdo přijížděli do Říma, staral se o studenty. Také nám svým celoživotním dílem zpřístupnil východní spiritualitu,“ doplnil Cyril Svoboda.
(mach)

Po slavnostním předání cen Gratias Agit jsme kardinála Tomáše Špidlíka poprosili o krátký rozhovor. Skromně a ochotně nám vyhověl a neodpustil si ani žerty na svůj účet.

Udělalo vám ocenění radost?
(Pan kardinál se rozzáří úsměvem.) Víte, já už ve svém věku žádné ceny moc nepotřebuju. Ale je to opravdu moc hezké, že Česko se zajímá také o nás, kteří jsme v cizině něco udělali.

Katolická církev v Česku nepatří zrovna mezi ty nejpopulárnější instituce. Překvapilo vás, že vás ministr Svoboda vybral jako reprezentanta tohoto společenství?
Tož, já na tuhle nepopularitu nevěřím. Lidé jsou vždycky trochu jiní, než jak se dělají navenek. A Češi jsou už moc dlouho zvyklí dělat ze sebe ateisty, ale ve skutečnosti jimi podle mého zas tak moc nejsou.

Když se ohlédnete za svou prací, co se vám nejvíc podařilo a dělá vám radost?
Že mi zatím všechno vyšlo. Je mi 86 let, všichni mí kolegové už zemřeli, a já ještě pořád můžu pracovat. Mohu Pánu Bohu poděkovat, že z těch knih, které jsem dosud napsal, je pořízeno už asi stopadesát překladů. Sedm je jich dokonce arabsky. Ještě mi snad pár let na práci zbývá. Musím se ale dočkat devadesátky. Víte proč? Poněvadž po devadesátce podle statistiky už málo lidí umírá.


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay