Historik J.Šebek v Lidovkách rovněž zmiňoval ten r.1294. Uvedl to však jako "poslední dobrovolná rezignace". To dle všeho nebyl případ toho Řehoře XII.
Mne spíše zaujala jiný aspekt. A to jak čtenáři KT zde posledně v diskuzích bouřlivě řešili nezvolení Schwarzemberga, ale tento v pravdě revoluční počin Benedikta XVI. jako by jim byl lhostejný. Zkrátka ticho po pěšině. To u sekulárních liberálů v diskuzích Lidovek či Bakalonovin to vypadá na titulní téma č.1.

kdo si pamatuje, najde k rezignaci řadu indicií. Ovšem čas samotný má aktuální důvody, problém létat, např. Pontifikát bez špičkové péče podobně jako u jiných typů plného nasazení končíval rychle. Ještě v mém dětství muži stonali tak týden, buď se zvedli, nebo klesli trvale. Medicina dnes vnutí období slabosti a bezmoci, to je inspirativní, ale pokud se opakuje často, i omezující. Církev je módně vázána na media, ta potřebují nejen změny kulis, ale i příběhy. Snad brzo i rozvojový svět televize vyhodí kam patří, ale zatím by bylo nemoudré dobu ignorovat. A i další motivy lze odhadnout. Kuriálně obratné osobnosti moc nemáme, navíc investigativní byla spíše španělská právní škola, která vytvářela užitečný kontrast a byla aktivnější, než samozřejmé spokojené římské. Podobně jako u nás setkání právníků z Prahy a Brna je dynamické, bývalo tak i u zmíněných.

to mlčení zdejších "pokrokových" diskutujících vysvětloval jejich lhostejností k osudu Ratzingera.
Nahlíženo ve světle kontrastu jejich četných ohlasů k volebnímu osudu jejich světského spasitele - knížete Karla.
Důvody k rezignaci myslím obstojně nastínil card. Duka v rozhovoru ve čtvrtečním vydání MFD.