"Otevřete, viděly jsme prázdný hrob!"

Vydání: 2006/15 Velikonoce, 10.4.2006, Autor: Václav Štaud

Příběh umučení a zmrtvýchvstání Krista v podání mládeže z Dolních Bojanovic

„On vstal! Ježíš žije!“ Tři mladé ženy v oděvu z Kristových dob doslova proletí kostelem s křikem tak nadšeným, že se přítomným tají dech. Zastaví se u zamčených dveří sakristie a tlučou ze všech sil na apoštoly: „Otevřete, viděly jsme prázdný hrob!“ To je jedna ze scén pašijové hry Na kříž s ním, se kterou amatérští herci z Dolních Bojanovic objížděli po celou postní dobu brněnskou diecézi.

Při představení herci strhávají diváky k hodinové napjaté pozornosti. „Slova zaznamenaná apoštolem Janem dostávají v tomto podání úplně jinou sílu. Řada dramatických scén Kristova umučení a zmrtvýchvstání se doslova zarývá do posluchačovy duše, ať to je Pilátův soud, křížová cesta nebo krutá smrt na Golgotě. Vše vrcholí, když k apoštolům i divákům přichází Zmrtvýchvstalý se slovy ,Nebojte se!‘,“ popisuje své dojmy lékařka Ludmila Hlaváčová, která na představení přivedla i několik vnoučat.

Pašijovou hru nazkoušela skupina pětadvaceti mladých lidí. Patří k nim Stanislav Bílek - režisér, scenárista a současně představitel Piláta, a Eduard Zámečník, jenž skvělým způsobem ztvárňuje roli Ježíše. Soubor vznikl na půdě orelské jednoty v Dolních Bojanovicích, která s 250 členy patří k největším v České republice. Hudba je téměř celá autorským dílem místní skupiny Kytaráci, jejíž písničky (vydané na šesti CD) hrají skupiny katolické mládeže v celé republice.

Hra Na kříž s ním měla premiéru už v roce 1999. Loni ji Bojanovičtí oprášili, na zkoušku vyjeli do Blanska a slavili úspěch. Letos už cestovali každou sobotu i neděli po celou postní dobu a hráli především na Vysočině. Jednotlivé „štace“ objížděl soubor navzdory kruté zimě, která se do nich zakusovala ve venkovských chrámech, i přes hromady sněhu, kterými se musel jejich autobus prodírat. Vše bez nároku na odměnu. Soubor přijímal peníze pouze na uhrazení technických nákladů. Kostýmy i potřebné rekvizity si herci zhotovili sami, zvukovou a osvětlovací techniku si soubor půjčuje.

Na závěr představení děkuje režisér Stanislav Bílek za celý kolektiv aplaudujícímu publiku: „Dnes ráno v kostele moje malá dcera moc stála o to, abych ji vzal do náruče. Pochoval jsem ji a současně jsem si uvědomil, jak málo my dospělí toužíme po lásce nebeského Otce, kterou nám prostřednictvím svého Syna tak hojně projevil a projevuje. Proto jsem rád, jestli se nám tuto ,lásku krajnosti‘ podařilo alespoň trošku přiblížit.“
Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay