Opravdovost zasvěceného života

Vydání: 2005/7 Usmíření s církví, 8.2.2005, Autor: Jiří Macháně

S představeným nejstaršího mužského benediktinského kláštera v Čechách – v pražském Břevnově (založen 993) - P. Prokopem Siostrzonkem OSB, jsme hovořili o jeho pohledu na dnešní řeholní život a jeho budoucnost.

 

Při srovnání s našimi evropskými sousedy se ukazuje, že v Česku je hodně těch, kdo zkoušeli žít v klášteře, ale nevydrželi a odešli...

Neměli prostě živou zkušenost s řeholním životem. Tradice byla přerušená čtyřicet let – oni o klášterech jenom četli či slyšeli a byli v zajetí naprosto romantických představ. Navíc každá řeholní komunita by měla být vlastně jakousi rodinou - a jestliže mnoho lidí do klášterů přicházelo z narušených rodin, kde funkční společenství nepoznali, mívali velké potíže.

Váš klášter založil spolu s hrstkou bratrů sv. Vojtěch a přes všechny dějinné peripetie tu řeholníci žijí dodnes. Jak vidíte budoucnost?

Životaschopnost komunity se projeví v tom, zda a jak dokáže oslovit jednotlivce. Dostatek povolání mají paradoxně „staré“ řehole - podívejme se třeba na nově založený klášter trapistů nebo na úspěch poměrně přísných karmelitek. Mladého člověka totiž přitáhne především opravdovost života - a ta budoucnost má.

Co je úkolem zasvěceného života v tomto světě, tady a teď?

Má ukazovat na budoucí věk. To je moc důležité pro člověka dneška, který je sevřen pozemskými starostmi a jen podvědomě tuší, že jeho život není ohraničen hvězdičkou a křížkem na pomníku. Dalším svědectvím společenství zasvěceného života je skutečný život z víry. Když se setkáte s člověkem živé víry,  může to ovlivnit celou vaši budoucnost. Lidé brzo zapomenou na to, co jsme pro ně udělali nebo co jsme jim řekli, ale nezapomenou na to, jak se s námi cítili a co s námi mohli prožít. To je může ovlivnit na dlouhá léta, nebo dokonce i na celý zbytek života. Tuto atmosféru mohou načerpat třeba pobytem v nějaké komunitě zasvěceného života.

Kvůli tomu jsou řeholnice tak oblíbené jako pečovatelky?

Nemocný ani jeho příbuzní to nedokáží formulovat. Cítí se s konkrétní sestrou dobře a bezpečně, protože je vede temným obdobím jejich životů. I to je velký smysl zasvěceného života.

Jak vás přijímají lidé, kteří nemají ani základní kontakt s církví?

Často jako exoty. I když předsudky se dají, mohou a mají překonávat. Když do kláštera přijdou různí lidé různého postavení například na nějakou společenskou akci a mají možnost setkat s někým z nás řeholníků a hovořit s námi o věcech „nezbožných“, tak najednou vidí, že tu žijí normální lidé. Vnímají tak nejenom ovzduší místa, ale i smysl zasvěceného života.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay