Odešel kardinál König

Vydání: 2004/12 Duchovní rozlišování, 6.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

Na většině kostelů vídeňské arcidiecéze zavlály v sobotu 13. března černé prapory. Tento den ve tři hodiny ráno zemřel ve spánku ve věku 98 let emeritní vídeňský arcibiskup a kardinál Franz König.

Kardinálský purpur získal v prosinci 1958, kdy již dva roky spravoval arcibiskupství v rakouské metropoli (jejím pastýřem byl až do roku 1985). Od první chvíle svého působení vystupoval jako muž porozumění a tolerance. Podařilo se mu tak překonat dlouhodobé napětí mezi katolíky a socialisty. Jako blízký spolupracovník kardinála Agostina Casaroliho se stal v 60. letech také jedním z prostředníků v jednání mezi Vatikánem a komunistickými vládami ve východní Evropě. Kvůli svému úsilí o dosažení svobodnějších podmínek pro křesťany za železnou oponou se však stal vládám východního bloku nepohodlným. Vadil i československému komunistickému režimu a v červenci 1985 mu úřady zabránily, aby se zúčastnil jubilejní pouti na Velehradě u příležitosti 1100. výročí smrtí sv. Metoděje. O své pocity nejen z těchto dob se rozdělil v rozhovoru, který loni v květnu exkluzivně poskytl Katolickému týdeníku.

Překračoval nejen skutečné, ale i virtuální hranice. Angažoval se v rozvoji ekumenického i mezináboženského dialogu. Založil nadaci Pro Oriente, věnující se kontaktům mezi západním a východním křesťanstvím. Do obecného povědomí se zapsal rovněž jako vynikající teolog a propagátor koncilového myšlení. Jeho cílem byla otevřená církev, schopná cítit s potřebami člověka současné doby. Také jeho zásluhou se církevní společenství u našich jižních sousedů výrazně angažuje při obraně lidských práv a jeho hlas je slyšet při aktuálních společenských diskusích. Byl proto stále přirozenou autoritou nejen pro věřící, ale pro širokou veřejnost. Königův odchod také hned obšírně komentovaly všechny rakouské deníky a slova oficiálních míst o velké ztrátě nebyla jen zdvořilostní frází. Poslední rozloučení proběhne ve Vídni 27. března v deset hodin. Měl jsem také možnost zúčastnit se loni v listopadu slavnostní bohoslužby, jedné z posledních, kterou kardinál celebroval ve svatoštěpánské katedrále. Během jeho brilantního kázání (věnoval se v něm zodpovědnosti člověka za hřivny a talenty, které od Boha dostal) i po mši při odchodu z chrámu ho doprovázel neutichající potlesk. Také já se v duchu připojuji. Díky za vše, Eminence, budete nám moc chybět. Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 26-27 25. června – 8. července 2019

Putování s živým Mistrem

Oslavíme svátek sv. Cyrila a Metoděje. Každý rok si touto dobou dávám předsevzetí, že budu věnovat více času rozjímání nad tímto dávným, ale i pro současníka stále…

celý článek


Vydat se na pouť do Svaté země

Izrael je plný míst, kde se lze doslova „dotknout“ biblických příběhů a jít ve stopách Ježíše Krista. Oslovili jsme několik osobností, které tam pravidelně jezdí,…

celý článek


Velehrad všední i sváteční

Každý rok během 4. a 5. července přijede na Velehrad až třicet tisíc lidí. Poklidná obec se rázem promění v okresní město. Krásu, pokoj a duchovní poklady tu však…

celý článek


Letní farníci, vítejte mezi námi!

Je léto, pár minut před začátkem mše svaté. Do chladného chrámového prostoru přicházejí s očima navrch hlavy: prázdninoví návštěvníci „našeho“ kostela.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay