Odešel kardinál König

Vydání: 2004/12 Duchovní rozlišování, 6.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

Na většině kostelů vídeňské arcidiecéze zavlály v sobotu 13. března černé prapory. Tento den ve tři hodiny ráno zemřel ve spánku ve věku 98 let emeritní vídeňský arcibiskup a kardinál Franz König.

Kardinálský purpur získal v prosinci 1958, kdy již dva roky spravoval arcibiskupství v rakouské metropoli (jejím pastýřem byl až do roku 1985). Od první chvíle svého působení vystupoval jako muž porozumění a tolerance. Podařilo se mu tak překonat dlouhodobé napětí mezi katolíky a socialisty. Jako blízký spolupracovník kardinála Agostina Casaroliho se stal v 60. letech také jedním z prostředníků v jednání mezi Vatikánem a komunistickými vládami ve východní Evropě. Kvůli svému úsilí o dosažení svobodnějších podmínek pro křesťany za železnou oponou se však stal vládám východního bloku nepohodlným. Vadil i československému komunistickému režimu a v červenci 1985 mu úřady zabránily, aby se zúčastnil jubilejní pouti na Velehradě u příležitosti 1100. výročí smrtí sv. Metoděje. O své pocity nejen z těchto dob se rozdělil v rozhovoru, který loni v květnu exkluzivně poskytl Katolickému týdeníku.

Překračoval nejen skutečné, ale i virtuální hranice. Angažoval se v rozvoji ekumenického i mezináboženského dialogu. Založil nadaci Pro Oriente, věnující se kontaktům mezi západním a východním křesťanstvím. Do obecného povědomí se zapsal rovněž jako vynikající teolog a propagátor koncilového myšlení. Jeho cílem byla otevřená církev, schopná cítit s potřebami člověka současné doby. Také jeho zásluhou se církevní společenství u našich jižních sousedů výrazně angažuje při obraně lidských práv a jeho hlas je slyšet při aktuálních společenských diskusích. Byl proto stále přirozenou autoritou nejen pro věřící, ale pro širokou veřejnost. Königův odchod také hned obšírně komentovaly všechny rakouské deníky a slova oficiálních míst o velké ztrátě nebyla jen zdvořilostní frází. Poslední rozloučení proběhne ve Vídni 27. března v deset hodin. Měl jsem také možnost zúčastnit se loni v listopadu slavnostní bohoslužby, jedné z posledních, kterou kardinál celebroval ve svatoštěpánské katedrále. Během jeho brilantního kázání (věnoval se v něm zodpovědnosti člověka za hřivny a talenty, které od Boha dostal) i po mši při odchodu z chrámu ho doprovázel neutichající potlesk. Také já se v duchu připojuji. Díky za vše, Eminence, budete nám moc chybět. Sdílet článek na: 

Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 28 10. – 16. července 2018

Velehradská pouť i se sv. Ludmilou

Před obrazem Panny Marie a vedle ostatků sv. Ludmily se na Velehradě 5. července slavila cyrilometodějská poutní mše, při které biskupové zasvětili zemi Mariinu Neposkvrněnému Srdci.

celý článek


Česká církev zve evropské biskupy

Na čtyřicet předsedů biskupských konferencí Evropy možná už za dva roky navštíví Prahu. Pozvánka pro ně byla jedním z bodů jednání České biskupské konference.

celý článek


Blízký východ, kořen našich duší

Papež František pozval do jihoitalského Bari, kde spočívají ostatky sv. Mikuláše, patriarchy všech církví zastoupených na Blízkém východě. Společně prosili o Boží…

celý článek


Vietnamští komunisté: Umlčte kněze

Vietnamská církev bývá nazývána „první dcerou církve“ v Asii, evangelium se tu hlásá už půl tisíciletí. Zároveň zde ale už třiačtyřicet let vládnou komunisté…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay