Vydání: 2011/29 Charismatická konference, 13.7.2011, Autor: Martin T. Zikmund

Kdyby pokračovala rakousko-uherská monarchie, přišli bychom minulý týden o císaře. Ve svých 98 let totiž zesnul v bavorském Pöckingu Otto von Habsburg, nejstarší syn poslední korunované hlavy této dynastie Karla I. Sám však proslul zejména svou obranou demokracie a ideálu evropské jednoty a do vysokého věku i nezdolnou energií – na dveřích jeho kanceláře příznačně stálo: „Jestli nemáš co dělat, prosím Tě, nedělej to tady.“

„Byl korunním princem rakouským, uherským a českým, na to nesmíme zapomenout,“ zmínil minulý týden český ministr Karel Schwarzenberg a dodal: „Kromě toho to byl zajímavý člověk a do vysokého věku sloužil jako poslanec Evropského parlamentu.“ Ministr zároveň ocenil jeho rozhodnou rezistenci vůči nacismu. Habsburkovo vytrvalé zastávání se sudetských Němců a jejich práva na vlast vyzdvihl zase mluvčí sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt.

ZŘEKL SE TRŮNU

Otto Habsburský se narodil 20. listopadu 1912 v dolnorakouském Reichenau jako nejstarší syn tehdy ještě arcivévody Karla (Karel I. se stal císařem v roce 1916) a jeho ženy arcivévodkyně Zity Bourbonsko-Parmské. Po válce byl jeho otec obrán o veškerou moc, byl mu zkonfiskován majetek a rodině byl zakázán pobyt v Rakousku. Jeho otec se ještě dvakrát neúspěšně pokusil o znovuzískání uherského trůnu, nakonec byl zatčen a poslán do exilu na ostrov Madeira. Otto, který v dětství prožil trauma vyhnání z domova i předčasné smrti svého otce v roce 1922, později vystudoval státní a sociální vědy na katolické univerzitě v Lovani a v polovině třicátých let vstoupil do Panevropské unie. Ta již tehdy usilovalala o integraci Evropy na křesťanských a demokratických základech. Jako jedna z mála osobností rozpoznal včas nebezpečí nacionálního socialismu a otevřeně vystupoval proti Hitlerovi. Snažil se zabránit anexi Rakouska a za války dopomohl k útěku z Evropy 15 tisícům Židů. V roce 1940 odešel do USA, kde se snažil založit tzv. Dunajskou federaci, jakousi předchůdkyni spojené Evropy. Po porážce Hitlera usiloval o návrat do Rakouska, ale na zásah sovětské okupační moci musel svou rodnou zemi opustit a přesídlil do Bavorska. V roce 1961 se Otto von Habsburg zřekl habsburského trůnu a coby europoslanec (1979–1999) za bavorskou CSU se o to více soustředil na integraci evropských národů. V roce 2004 se v Římě účastnil blahořečení svého otce Karla I. papežem Janem Pavlem II.

PAPEŽŮV PŘÍTEL

Za „velkého Evropana katolické šíře“ označil zesnulého Habsburka vídeňský kardinál Christoph Schönborn, podle něhož tato osobnost „bezpochyby patří k nejvýznamnějším architektům sjednocené Evropy, jako byli Robert Schuman, Konrad Adenauer a Alcide De Gasperi“. V této souvislosti dále uvedl, že Rakousko význam Habsburků pro své dějiny a zejména osobnost Otty von Habsburga dosud nedocenilo a že má vůči němu „dluh vděčnosti“. Papež Benedikt XVI., jehož s Ottou von Habsburgem pojilo dlouholeté přátelství, požádal vídeňského kardinála, aby v jeho zastoupení předsedal pohřebním obřadům. Ty se mají konat na čtyřech místech, zejména ve středu 13. července v Mariazell a v sobotu 16. července ve vídeňském chrámu sv. Štěpána. Tělo zesnulého bude uloženo v kapucínské kryptě posledních Habsburků ve Vídni, kam budou přeneseny i ostatky jeho manželky Reginy, s níž měl sedm dětí a která zesnula o rok dříve.