26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Novoroční promluva kardinála Špidlíka

11. 1. 2005

|
Tisk
|

Vydání: 2005/3 Falešné pocity viny, 11.1.2005, Autor: Tomáš Špidlík

Zdravím vás z Říma, kterému se říká věčné město. Ale dnes, na nový rok, bych raději mluvil o čase. Všichni jistě se mnou souhlasíte, že čas je něco velmi relativního. Je dlouhý nebo krátký, podle toho jak to kdo měří. Ale takové nebylo mínění starých národů. Ti se představovali čas jako něco absolutního, jako koho, které se stále a stále točí, vyveze lidi nahoru a pak je hodí zpátky do nicoty. V etruských katakombách je to jako had, který si užírá svůj vlastní ocas. A Řekové? Čas se jmenuje bůh Chronos. On rodí lidi a bohy a pak je zase všecky požírá. A na věžích anebo na orlojích to zůstalo jako hodiny, které se točí a upozorňují lidi: Pozor, pozor. Všechno pomíjí.

A podívejte se na baziliku svatopetrskou. Nemá orloj. Proč? Podle semitského a biblického pojetí svět se sice mění, ale nad světem je nehybná báň nebeská. A Michelangelo to tak krásně udělal, tu obrovskou kopuli mohutnou, která se zvedá k nebi. A v nebi je Bůh a ten je jediný absolutní. A on stvořil člověka a tomu člověkovi dává vždycky úsek času.

Člověk dostává určitý čas, aby splnil určitý úkol. A ten úkol se také ztotožňuje s jistou prací. Udělal s to nebo s to neudělal ? Proto také v podnicích na konci roku se sestavují výkazy práce. Za totality se tomu říkalo přesná čísla nepřesných věcí (faktů), proto, aby se ospravedlnila nějaká teorie. Ale Pánaboha nezajímají teorie. Ten stvořil skutečnost. A chce vidět tu skutečnost. A proto také asketičtí autoři říkají : Na konci roku udělej zpytování svědomí. Kolik jsem mohl dobrého udělat a neudělal jsem. Kolik času jsem promarnil. Je to dost užitečné, ale je to jednostranné. A proč je to jednostranné ? Protože je to jenom ta negativní stránka. Pozitivně se máme také zeptat : Kolik možností jsem měl udělat něco dobrého a udělal jsem to. Děkuju Ti, Pane Bože. Je to velké privilegium.

Ale napadne pochybnost: Není ani to marnost? Vždyť se všecko to dobré, co jsme udělali, jednou ztratí. Tak co teď? Když se to všecko ztratí, nač se mám namáhat?

Všecka náboženství se nás chtějí zastat a potěšit: Nic si z toho nedělej. To se ztratí zde na zemi. Ale nad zemskou kopulí v nebi, tam dostaneš něco daleko krásnějšího. Je to jistě velká útěcha, ale přece se nedají všichni úplně přesvědčit. Proč? Malíř, který namaloval krásný obraz, se od něho těžko loučí.

Na druhé straně Říma, kdesi ve středu, je Koloseum. Je to dva tisíce let už stará budova z balvanů! A přece se rozpadají.

Co tedy máme dělat? No : Písmo svaté nás utěší v tomto případě! Jako se nemůže ztratit nic z toho, co udělal Kristus Pán na zemi, tak se nemůže nic ztratit z toho dobrého, co jsme udělali.

Zakladatelka jedné řeholní společnosti posluhovala nemocné, která velmi trpěla a stěžovala si, že musí trpět : Kdyby existoval Pánbůh, tak bych tak netrpěla. Sestra jí sloužila dál, v tichu. A jednoho dne uslyšela : „Pánbůh musí existovat.“ „A jak jste na to přišla?“ „To dobré, co pro mě konáte, to se nesmí ztratit.“ Vyslovila tím překrásnou křesťanskou pravdu. To je dobré si připomenout právě na začátku nového roku.

Já si vzpomínám, jednou že jsem vystoupil v Tyrolsku na horu 3000 metrů a čekali jsme východ slunce. A každých 5 minut se mění barvy...To je něco tak krásného, co se nemůže zapomenout. Jenomže je přece jenom velký rozdíl mezi dynamismem v přírodě a dynamismem v našem životě. V přírodě se děje všecko automaticky, mechanicky, kdežto my svobodně spolupracujeme a můžeme tomu zlému nechat zapomenout a to dobré můžeme přivést k vědomí. My ten Nový rok vlastně tvoříme.

Jednou mě v Římě zastavila jedna paní, abych jí vysvětil dům. Živila se astrologií. A já jsem se ptal: „Jak to děláte?“ „No, podle hvězd jim uhádnu, co bude, chodí ke mně i velcí zloději. Ale já na konci připíšu něco.“ „A co ?“ „Jestli uděláte něco zlého, hvězdy se vám pomstí. Ale uděláte-li něco dobrého, Pámbůh vám požehná.“ Já jsem řekl: „To je dobré proroctví. S tím souhlasím a mohu vám vysvětit dům.“

Můžeme si tedy svobodně vybrat, jaký ten náš nový rok bude. Svatý Pavel nás vybízí, abychom dali umřít hříchu a zapomněli zlo a oživili to dobro, které nás čeká. Přejme si tedy, aby nám Pánbůh požehnal, aby osvítil naši mysl. Abychom viděli to dobro a tu krásu zlata těch hodnot, které jsou před námi a k tomu jistě dá Pánbůh souhlas.

A k tomu bych vám dal svoje kardinálské požehnání.

Pán s vámi. Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec, Syn i Duch svatý. Amen.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou