Nejednota křesťanů: Vinu nelze svalovat jen na naše předky

Vydání: 2006/3 Jednota křesťanů, 16.1.2006, Autor: Jiří Macháně

Na evangelikální Alianční týden navazuje 18. ledna Týden modliteb za jednotu křesťanů. Také letos jej připravila Česká biskupská konference společeně s Ekumenickou radou církví. Mottem je citát z Matoušova evangelia (18,20): „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Zástupců tří vybraných církví jsme se zeptali:

Co je podle vás největší překážkou na cestě k jednotě, za niž se v těchto dnech křesťané společně modlí?

 

PAVEL ČERNÝpředseda Rady Církve bratrské

Lidský hřích. Čím dále jsme od Spasitele, tím vzdálenější jsme i od svých sourozenců v Kristu. Navíc neseme i neblahé dědictví rozdělení z minulosti, které svědčí o lidské neposlušnosti, svéhlavosti a pýše. Nesmíme ale vinu svalovat pouze na své předky, protože i my jsme každý svým dílem přispěli k současnému rozdělení. Jak nás Bůh povede k plné jednotě, nevím. Domnívám se však, že bude ke křesťanům ještě velmi důrazně mluvit a že nám pomůže vytvořit nové měchy, které by vydržely tlak nového vína (srov. Lk 5,37n). Patrně bude muset mnoho našich starých nádob prasknout, aby byl vzácný obsah evangelia nesen světu v nádobách, které ho nebudou diskreditovat svými výstřednostmi, ale budou svědčit o Kristu. Naše zakotvení v Kristu se projeví tak, že budeme více milovat jeho a své sourozence než svou náboženskou tvořivost.

 

JIŘÍ PAĎOUR českobudějovický biskup

Nerad odpovídám na takto formulovanou otázku. Hledám to, co nás spojuje. Je toho stále dost, abychom s úctou a zájmem objevovali, co shledáváme společné, obdobné, podobné či blízké. Samo rozdělení zasáhlo různé sféry náboženského života, který zřejmě znovu objevujeme jako něco, co není jen osobní. Jinými slovy: co osobního kdo k Bohu cítí a žije, je zároveň ovlivněno a ovlivňováno vztahy, dokonce tradicí, formami a strukturami, které se v životě nutně vytvářejí. A to - vedle tajemné síly, která nese nepříjemné označení „ďábel, satan“ - je tím, na co se ptáte.

KRYŠTOF pravoslavný arcibiskup

Největší překážka na cestě k jednotě křesťanů je u nás - teologů a výše postavených osob v církvích. Mám-li hovořit za sebe, tak se považuji za jednoho z těchto viníků trvající nejednoty Kristovy církve. Přesto se snažím žít duchem jednoty Božího lidu a pevně věřím, že přijde okamžik, kdy se církev - jak si přál náš Pán a Spasitel – vrátí k viditelné jednotě. Nebude to však dílo teologů nebo vysoce postavených církevních představitelů, ale vůle Božího lidu. Církev se pak s Boží pomocí vrátí k jednotě, v jaké žila tisíc let od svého založení. Zatím nám zbývá jen více usilovat o naplnění tohoto cíle - každý na svém místě. Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay