Návraty majora Zemana a Anny Holubové

Vydání: 2011/8 Ježíš ve filmu, 17.2.2011, Autor: Jan Paulas

Rudá záře nad Kladnem, Anna proletářka, Král Šumavy, Třicet případů majora Zemana, Okres na severu, Chlapci a chlapi… Co mají tyto tituly společného?

Když se člověk podívá po novinových stáncích nebo zapátrá v programu českých televizí (v současné době hlavně TV Barrandov, CS film aj.), zjistí, že všechny jmenované tituly mohl v uplynulých dvou měsících vidět na televizních obrazovkách nebo si mohl na DVD zakoupit na novinovém stánku. Po pádu komunistického režimu o budoucnosti těchto děl jen málokdo pochyboval – skončí v archivu a zapadají prachem. Maximálně se budou pouštět v den výročí Sametové revoluce jako odstrašující příklady toho, jak se u nás dřív filmovalo. Realita je ovšem jiná. Nejde o žádné přízraky z archivu, ale o každodenní přítomnost. Že nejde o žádné přehánění, o tom svědčí třeba to, že mladičká TV Barrandov, jejíž sledovanost stále stoupá, vyhlásila za divácky nejúspěšnější pořad po prvním roce svého vysílání právě seriál Třicet případů majora Zemana. A tak není divu, že se na její obrazovku po čase zase vrátil a dnes každý pátek okupuje její hlavní večerní vysílací čas (podobně kraluje i na slovenské JOJ Plus). A nezapomeňme, že tento oslavný opus o komunistické VB a StB před lety odvysílala Česká televize i TV Prima, a vyšel dokonce za pár korun na DVD. Kdo tedy chtěl studijně či ze zvědavosti zhlédnout činy chrabrého majora, měl možnost. Nebo jiný příklad: na DVD začíná vycházet celý třináctidílný seriál o okresním tajemníkovi KSČ soudruhu Pláteníkovi někde na severu. A na TV Barrandov se po majoru Zemanovi těšil divácké přízni seriál Chlapci a chlapi (líčící kterak socialistická armáda dělá z chlapců muže) nebo v současné době Žena za pultem – dílo, jež mělo vedle hereckého umění Jiřiny Švorcové oslavovat socialistické zásobování prodejen, které ve skutečnosti vypadalo úplně jinak. Z čeho pramení tento trvalý zájem o normalizační seriály či budovatelské filmy? Bývalá mluvčí Charty 77 a disidentka Petruška Šustrová, dnes novinářka a loňská držitelka prestižní Ceny Ferdinanda Peroutky, se tomu příliš nediví: „Myslím, že se lidé rádi dívají na své oblíbené herce a zároveň se při takovém pořadu ‚vracejí‘ do doby, kdy byli mladí, a opakují si příjemné vzpomínky z tehdejší doby – v každé době člověk zažívá i hezké věci, nikdy nežije jen politikou a režimem.“ Hlavním důvodem divácké obliby všech majorů Zemanů a žen za pultem je tak podle ní především nostalgie. „Dívají se ne z nostalgie po komunismu (i když někteří možná také), ale z nostalgie po minulosti jako takové, po přátelích, kteří už zemřeli, po dětech, které už vyrostly. Lidská paměť je milosrdná, zahlazuje to, co bylo ohavné a smířlivě ponechává situace a události, na které člověk vzpomíná rád.“

Když poroučí sledovanost…

Šlo přesto tomuto trendu zabránit? Právě seriál o majoru Zemanovi, od jehož prvního vysílání uběhlo letos 35 let, byl první vlaštovkou, která měla otestovat zájem diváků o toto „zboží“ a jejich reakce. Bylo to v časech, kdy se ještě aspoň teoreticky diskutovalo, zda na televizní obrazovky pouštět prokomunistické filmy a seriály. Nešlo o ty, které vyprávěly lidské příběhy v socialistických kulisách (jako seriály Sanitka, Inženýrská odysea, Dobrá voda aj.), ale o nepokrytě propagandistická díla oslavující komunistický režim. A jejich symbolem byl právě „kultovní“ seriál o majoru Zemanovi, kolem něhož se tehdy strhla bouřlivá diskuse. Jak dopadla, už víme – seriál nakonec odvysílala veřejnoprávní televize s vysvětlujícím dokumentem a následnou besedou. Měla to být jakási osvětová činnost. Jenže uběhlo pár let, zmíněné dokumenty a besedy skončily v archivu a major Zeman se nám stěhuje z jedné televizní stanice do druhé v hlavním vysílacím čase. A v jeho patách kráčí další podobné výtvory. Nebyla tehdy otevřena ona pověstná Pandořina skříňka? „Veřejnoprávní televize vyhověla přání svých diváků, nechtěla prohrát v boji o sledovanost. Kdyby normalizační seriály neuváděla ona, uváděly by je komerční televize. To ji ale samozřejmě nezbavuje zodpovědnosti,“ míní Petruška Šustrová a upozorňuje na letitý problém České televize. Pokud přijala zadání, že má zvyšovat svoji sledovanost, že má soutěžit s komerčními stanicemi o diváka, nemohla tuto příležitost zahodit. „Podle mého názoru je sice zadání veřejnoprávní televize jiné, ale to je spíš námět na jinou diskusi,“ uzavírá novinářka. V této společnosti jsou navíc podle ní mnohem horší nešvary než nostalgické sledování majora Zemana, které jen dokresluje stav jejího ducha: „Tato společnost má špatně nastavené hodnoty, v tom je ten problém.“

Pohádky pro dospělé

Nicméně zmíněné filmy a seriály idealizují komunistický režim a falšují minulost. Podle některých se to může společnosti jednou vymstít. „Tiše doufám, že i ten, kdo se rád dívá na majora Zemana, dokáže rozeznat, zda se dívá na normalizační seriál, nebo na zpravodajství, dokáže rozlišit tehdejší a dnešní dobu. Že si dokáže více či méně odmyslet ideologii,“ doufá Petruška Šustrová a upozorňuje, že dnes existuje celkem dost filmů a knih, které naopak ukazují minulost pravdivěji. „A pokud jsou dobře udělané či herecky hvězdně obsazené, mohou dosáhnout obdobné obliby.“ A nakonec trochu provokativní otázka: Nejsou nakonec tyto vykopávky z dob komunismu méně škodlivé než současné akční filmy plné násilí, krve a nenávisti? Mediální analytici mají už léta jasno, že takové zobrazované násilí škodí. Přesto ani zmíněné násilí není asi tím hlavním důvodem, proč se lidé na takové filmy dívají: „Akční filmy – podobně jako telenovely – jsou vlastně pohádky pro dospělé. Násilí a nenávist ve světě reálně existují a mnozí z nás nemají odvahu, sílu nebo chuť jim vzdorovat. V akčním filmu to obstará hrdina, do kterého se divák rád při sledování mírně stylizuje, nic to nestojí, nemusí se přitom namáhat a nic mu nehrozí,“ míní novinářka. Pro starší diváky byl možná v jejich mládí tímto neohroženým hrdinou právě major Zeman, statečný pohraničník či všechápající a všem pomáhající žena za pultem.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 22. – 28. května 2018

Nový biskup: Mám v srdci pokoj

Poprvé od roku 2010 zažila svatovítská katedrála v Praze svěcení biskupa. V sobotu se novým pomocným biskupem pražské arcidiecéze stal Mons. Zdenek Wasserbauer.

celý článek


Pavel VI.: papež, který neodstoupil

Na 14. října bylo stanoveno datum svatořečení blahoslaveného papeže Pavla VI. Překvapivé detaily jeho pontifikátu přináší nyní nově vydaná kniha La barca di Paolo (Pavlova bárka).

celý článek


Čtyři písmena, hodně zmatků

Dotkne se života každého z nás, církev nevyjímaje. Řeč je o nařízení EU o ochraně osobních údajů známé pod anglickou zkratkou GDPR, které vstupuje do praxe tento pátek.…

celý článek


Tomáš Halík jubiluje ve filmu i knihou

Tomáš Halík, jeden z nejznámějších českých duchovních, oslaví 1. června 70. narozeniny. Mysleli jste, že o něm víte všechno? Dokument České televize Dialogy se světem…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay