Vydání: 2010/49 Co to bylo SSM?, 1.12.2010, Autor: Martin T. Zikmund

Čtyři mrtví a šestnáct zraněných. Obyvatelé v krytech. Zasaženo na 60 budov včetně katolického kostela. Taková je bilance dělostřelecké kanonády severokorejské armády, která si minulý týden vybrala za svůj cíl jihokorejský ostrov Jonpchojong obydlený především rybáři. Napětí mezi oběma státy zhoustlo natolik, že by se dalo krájet. Obava, aby se situace nevymkla z rukou a nedošlo k přímému vojenskému střetu, stále trvá. Jihokorejští biskupové nabádají k míru a volají k modlitbám.

„Modleme se, aby se situace nezhoršila a nedošlo k otevřenému konfliktu. Aby Pán dal všem politikům sílu a světlo k překonání této krize. Žijeme v době velkého zmatku a také strachu,“ nechal se slyšet chejuský biskup Peter Kang U-il, předseda Jihokorejské biskupské konference. Za pravděpodobnou příčinu konfliktu označil snahu Severní Koreje odvést pozornost od svých „dramatických“ vnitřních problémů, zejména hladomoru. „Jsem přesvědčen, že vůdci na severu ví, že válka je k ničemu, že by byla katastrofou, na kterou by doplatili civilisté. Za každou cenu musíme této možnosti zabránit,“ dodal. Současně vyzval mezinárodní společenství k „silné intervenci“, a to zejména Čínu, která má podle něj dostatek moci na to, aby uplatnila v KLDR svůj vliv. A Čína se skutečně vzápětí ozvala s konkrétním návrhem, aby se již začátkem prosince sešli v Pekingu zástupci zemí, které jsou dlouhodobě zapojeny do rozhovorů o jaderném programu Severní Koreje (USA, Čína, Japonsko, Rusko a obě Koreje) k „mimořádné schůzce“. Jihokorejský prezident Lee Mjung-bak začátkem tohoto týdne při návštěvě zraněných spoluobčanů z ostrova Jonpchjong nazval smrtonosné ostřelování ze severu „nelidským zločinem“. Útoky na civilisty se prý nevedou ani za války. V případě dalších „provokací“ by podle jeho slov Severní Korea za tyto incidenty zaplatila. Komunistické vládě v Pchjongjangu je zase trnem v oku probíhající vojenské cvičení americké a jihokorejské armády ve Žlutém moři.

ZEMĚ MISIONÁŘŮ

V padesátimilionové Jižní Koreji se křesťanství rozmáhá snad nejrychleji na světě. V zemi, kde ještě před sto lety skoro žádní křesťané nebyli, se ke křesťanské víře hlásí takřka každý třetí občan. Četní Jihokorejci působí také jako misionáři, a to zejména v jiných asijských zemích. S humorem se vymezují vůči svým sousedům – na rozdíl od Číňanů, kteří prý v cizině nejprve zakládají restaurace, a Japonců, kteří zase hned zakládají továrny, Jihokorejci zakládají nové křesťanské sbory. Velmi aktivní v Jižní Koreji jsou protestantské církve. V celé řadě jejich sborů se praktikují společné modlitby i ve všední den, v jednom kostele se třeba sejdou i tisíce lidí, a to většinou ještě před začátkem pracovní doby. V neděli se koná v jedné modlitebně i pět bohoslužeb. V Soulu je také vůbec největší evangelický sbor na světě, který čítá na půl milionu členů. Ke katolické církvi se v Jižní Koreji hlásí 10 % obyvatel a každý rok přibývá 100 tisíc nových členů. Stoupá zde zájem i o kněžství. Minulý měsíc obdržel papež Benedikt XVI. od jihokorejských biskupů a vlády oficiální pozvání k návštěvě země. Naopak v Severní Koreji jsou křesťané pronásledováni nebo alespoň silně omezováni – řada z nich je držena v koncentračních táborech. Oficiální statistiky však chybí.