Na uniformu jsme připnuli stejný kříž

Vydání: 2006/8 Duchovní služba v armádě, 20.2.2006, Autor: Pavel Ruml

Ekumenismus ve vojenské službě očima evangelického kaplana
„Každý duchovní v rezortu ministerstva obrany nezastupuje pouze svoji církev, ale také - a to především - je společným zástupcem všech církví,“ tak zní část oficiální proklamace dohody o zřízení duchovní služby Armády České republiky. A jaká je skutečnost?

 

Jsme parta duchovních z pěti církví, kteří bez ohledu na svou různost slouží ostatním vojákům - většinou nevěřícím. Oblékli jsme všichni stejnou uniformu, připnuli stejný kříž a „hurá do toho“. Vzájemně jsme se „objevovali“ za pochodu: účastnili jsme se bohoslužeb jednotlivých církví, viděli odlišné liturgické zvyky, nepsané tradice, zažité samozřejmosti. Pravidelná čtvrtletní kaplanská setkání nám pomáhají se poznat a obohatit. I přesto si dosud ubližujeme. Nechceme, ale děje se tak pravidelně. Ukazuje se, že teologické rozpory, rozdíly tradic a navršené předsudky o druhých máme tak hluboko pod kůží, že stačí neuvážené slovo, ba dokonce jen gesto, aby se „druhá strana“ cítila být zraněna. Teprve pak následuje bratrské smiřování a vysvětlování „pozic“.

EVANGELICKÝ FARÁŘ V ŘEHOLNÍ KOMUNITĚ

Když jsem nastoupil do Olomouce, bylo mi tam smutno. Těžko jsem si zvykal na nové prostředí a těžko navazoval nové kontakty. Kaplanský kolega premonstrát Zdík mě tehdy pozval, abych šel bydlet k jeho spolubratřím na Svatý Kopeček. Pocity jsem měl smíšené, moje evangelická srst se malinko ježila. Pozvání od premonstrátů bylo ale tak srdečné, že jsem je nakonec přijal. Dnes mohu říci, že to byl domov. Dokázal by si někdo před pár lety představit, že evangelický farář bude bydlet v katolické řeholní komunitě? Já jsem to zažil a pomohla mi k tomu ekumenická služba vojenského kaplana.

NESTOJÍ O NAŠE ROZDÍLY

Při společné službě jsme drsně konfrontováni s okolním světem tzv. nevěřících. A tento svět nám brutálně a nevybíravě nastavuje zrcadlo. Vojáci i další lidé v armádě a kolem ní naši službu vítají a přijímají ji. Naprosto však nestojí o naše (pro ně nesrozumitelné) rozdíly a historky, o to, kdy, jak a co si křesťané různých konfesí navzájem provedli. Nezajímá je velké schizma 11. století, Hus, Bílá Hora, jezuité ani Tridentský koncil. Ale mají hlad po Bohu. V nejrůznějších intimních chvílích si o něm nechají povídat. Vždy však mají při ruce silný argument: „Když tolik mluvíte o Boží lásce, jak to, že jste vzájemně tak rozdělení?“ Pokud budeme při nabízení „chleba života“ pohoršovat vlastními nevyřešenými rozdíly a bolestmi a budeme se stále soustřeďovat jen sami na sebe, přijdou s podobnou stravou jiní.

PAVEL RUML, kaplan Ústřední vojenské nemocnice Praha-Střešovice

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay