Místo Johanky rytíři zajali pana děkana

Vydání: 2008/42 Pontifikát Pia XII., 14.10.2008, Autor: Václav Štaud

Jana z Arku jede za kralevicem Karlem zachránit Francii, na cestě ale všude číhají Angličané, aby se jí zmocnili. Ubrání Johanku družina francouzských rytířů? Šumperští ministranti si jako místo pro svoji podzimní hru vybrali Městské skály, místo s romantickými výhledy v lesích severně od Šumperka.

Lítá bitva trvá celé sobotní dopoledne a vítěze stále není. Výprava končí remízou. Důležité je, že Johanku cizáci nedostali. Terezka Suchomelová, která se k této roli dobrovolně přihlásila, hýří úsměvem, i když občas nějakou ránu papírovou koulí také musela vydržet. Nyní pozorně dohlíží, aby hoši též uklidili les. „Byla by hanba, kdyby po ministrantech zůstal nepořádek,“ říká drobná dívka.
Dvacítku kluků vede P. Radek Maláč zpět přes opuštěný lom, kde si nad opečeným špekáčkem užijí chvilku odpočinku. A hned také plánují. „Pane kaplane, kdy zase bude taková hra, mně se to moc líbilo,“ žadoní malý Kuba Peňáz. „Asi za tři týdny půjdeme dobývat hrad. Který? To se nech překvapit, všechno se včas dozvíš,“ odpovídá P. Maláč. Pak mu ale zazpívá telefon s varováním: „Jde se na vás podívat pan děkan.“ Následuje rychlá porada a bojovníci se zase ukrývají. Překvapení jim vyšlo dokonale. P. Vojtěch Kološ je bleskurychle obklíčen a zajat, nevyhne se mu ani mnohý zásah.
Den plný dobrodružství v salvách smíchu pomalu končí, zbývá už jen několik pokynů k organizaci nedělních bohoslužeb. Těm, kteří tu dnes nebyli, budou mít kamarádi co vyprávět. Cestou do města ještě potkáváme partu děvčat, také v dobré náladě. Všichni se navzájem zdraví. „I to jsou naše farnice, jeden z dobrých skautských oddílů, které mi dělají radost,“ vysvětluje šumperský děkan P. Kološ.

MINISTRANTů PARTA SKVĚLÁ
„V dnešní době je nás více než 30, přičemž asi polovinu tvoří malí kluci ze základních škol. Ostatní jsou středoškoláci, vysokoškoláci a někteří už pracují,“ představuje šumperské ministranty zkušený Filip Hokeš. „Přestože máme program nabitý povinnostmi i dalšími koníčky, můžete nás u oltáře potkat skoro každý den. Největší účast je samozřejmě na nedělní ,deváté‘, ale hodně nás chodí ministrovat také v pátek po schůzce určené nejmenším. My starší se potkáváme i při zápasech fotbalu, florbalu a dalších sportovních aktivitách. Všichni jsme jedna veliká a skvělá parta,“ říká Filip Hokeš.


Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 30 23. – 29. července 2019

Církevní památky světovým dědictvím

Česká i německá strana Krušnohoří s historickými kostely, stříbrnými a uranovými doly a také s neblaze proslulými komunistickými lágry, kde trpěli i čeští kněží,…

celý článek


Česká pomoc Ukrajině

Olomoucký arcibiskup Jan Graubner minulý týden navštívil Ukrajinu. Zúčastnil se tamní národní poutě v Zarvanici a zavítal i do míst, kde pomáhá Charita.

celý článek


Bůh a člověk na Měsíci

Před padesáti lety, 20. července 1969, vstoupil člověk poprvé na povrch Měsíce. Jak můžeme jako křesťané číst tuto dějinnou událost?

celý článek


„Stará mama“ je pořád maminka

Prarodiče jsou pro vnoučata zásadní. Jejich životní zkušenosti a vyznávané hodnoty jsou příkladem, který ty mladší táhne po zbytek jejich života.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay